"François Villon se narodil roku 1429/1431 v Paříži a zemřel roku 1463 nebo později. Byl to francouzský básník. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges. Vyrůstal v chudobě, později se jej ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, který jej poslal na studia na pařížskou Sorbonnu. Roku 1449 se stal bakalářem a roku 1452 mistrem. Místo vzdělání nakonec zvolil bohémský způsob života. Zapojoval se do různých rebelujících spolu a za svou činnost byl mnohokrát odsouzen, nicméně se mu vždy díky přátelům povedlo dostat se na svobodu. Své verše psal pod pseudonymem Vaillan.Napsal Závěť, Odkaz, Balady v žargonu a další básně.

Malý testament, který je jinak překládaný jako Odkaz, je básnická skladba dochovaná v pěti rukopisech. Obsahuje 40 osmiveršových slok, čili 320 veršů. Dílo představuje satirické rozloučení se světem. Villon zde vyjadřuje komická přání a odkazy jak přátelům, tak i nepřátelům.

Děj: Malý testament je báseň, kterou Francois Villon sepsal na rozloučenou se svou milovanou Paříží, těsně před svým druhým odchodem z tohoto města. Hned na začátku nás oznamuje, že jsou Vánoce a že bude bezpečnější, když odejde a to hned ze dvou důvodů. Vykradl pokladnici Pařížské Sorbonny a také se rozhodl odejít kvůli nešťastné lásce- Beznadějně se zamiloval do ženy, která jeho lásku neopětovala. Ba co víc, byla to koketa, která si s ním pouze hrála, ve skutečnosti však milovala jiného muže. Villon tedy chtěl nejenom uprchnout před zákonem, ale zároveň se chtěl zbavit pout lásky. V další části básně odkazuje mnohé věci a nemovitosti velkému množství lidí. Nejde však o to, že by jim opravdu přenechával svůj majetek, ale o to, aby pohoršil všechny ty, co mu způsobili nesnáze. Zdůrazňuje chlípnost, hrabivost a obžerství a také pohrdá kněžími a vysmívá se. Vtipkuje na účet hloupého soudce a vypovídá, jak snadno vydává lež za pravdu. Nicméně v poslední sloce stejným nemilosrdným výsměchem vykreslí i sám sebe. Jeho verše také prostupuje strach ze smrti, odpor ke stárnutí, nevole z bídy a nespravedlnosti tohoto světa, záliba v dobrém jídle a pití. Také ovšem hluboká a nezapomenutelná láska k proradné ženě. Píše tedy o všem, co je člověku blízké, z čeho se skládá život a co dříve či později prožívá každý z nás na vlastní kůži nebo ve vlastním srdci. To byla tedy báseň, v níž si Francois Villon vzal na mušku všechny ty, kterými pohrdal, kteří mu byli pro smích a které nenáviděl.

Charakteristika postav: Francois Villon- je velmi nestálý, vedl bohémský způsob života, ačkoli měl možnost studovat a dostat se do vyšších vrstev společnosti. Říká na rovinu, co si o lidech myslí, ale nezapomíná zkritizovat i sám sebe.

Hlavní myšlenka díla: Myslím si, že Francois Villon chtěl hlavně poukázat na to, jak dobře si žijí vyšší vrstvy a o kolik hůř žijí ty nižší. Kritizováním a posuzováním těchto lidí ukazoval i na to, že ne vždy si člověk té doby zasloužil své postavení. Také si myslím, že v díle jsou určité prvky, jimiž naznačuje, že občas lituje, že se nechoval a nežil jinak.

Kompozice díla: Dílo Malý testament je psáno poeticky, ve verších, a kompozice je chronologická. Je psáno ve stejný čas a na stejném místě.

Jazyk díla: Francois Villon psal na tehdejší dobu hovorovou francouzštinou, nicméně jsou zachovány archaismy této doby.

Osobní hodnocení: Na Villonovi se mi líbilo, jak se Villon vysmíval všem a dělal si vtípky ze všeho, ačkoliv věděl, jaké budou následky. Celá báseň byla prostoupena humorem a lehkostí. Číst takovou sbírku je radost."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ