"I. Obsah díla:
Jednoho dne se K. probudí ve svém bytě a zjistí, že kuchařka paní Grubachové, jeho bytné, která mu každý den nosila kolem osmé hodiny snídani, tentokrát nepřišla. Když zazvonil, do pokoje vstoupil muž, jehož K. viděl poprvé. Zanedlouho K. zjistí, že je zadržen a nesmí odejít z místnosti, kde ho hlídají dva hlídači. Ti se k němu chovají hrubě, sní mu snídani a odmítají sdělit, z jakého důvodu je zatčen.
Po nějaké chvíli si ho zavolá dozorce do pokoje paní Bürstnerové, ale ani ten mu neoznámí, z čeho je obviněn, jen mu řekne, že je započat proces; přesto K. může dál zůstat na svobodě a vykonávat své každodenní činnosti.
K. cítí večer potřebu omluvit se slečně Bürstnerové za to, že jeho vinou bylo dopoledne narušeno její soukromí, tedy že v jejím pokoji proběhla porada týkající se jeho procesu. Ta z toho moc nadšená není a trvá na tom, aby K. z jejího pokoje odešel, protože je unavená a chce jít spát; když K. konečně odchází, políbí ji.
Vyšetřování začíná. V neděli se K. má dostavit na určitou adresu k soudu. Nikdo mu však neudá hodinu a tak se rozhodne přijít na devátou ranní, kdy začíná služba všem úřadům. Jenže nemůže soud najít. Když se tam konečně dostaví s hodinovým zpožděním, šokuje ho, v jakých prostorách je soud umístěn a jak jsou úředníci zanedbaní: „V sále bylo teď mnohem tišeji, než když tam K. vstoupil. Jen lidé na ochcozu nepřestávali dělat poznámky. Pokud se nahoře v tom přítmí, dýmu a prachu dalo něco rozeznat, zdáli se ti nahoře hůře oblečeni než ti dole. Mnozí si donesli polštáře a vsunuli si je mezi hlavu a strop, aby se neotlačili.“ K. se při své obhajobě tak rozohní, že obviní soud ze zanedbalosti, úředníky z úplatkářství a korupce a hlídače, kteří ho onoho rána hlídali, z krádeže snídaně. Teprve pak zjistí, že všichni, kteří jsou v místnosti, jsou buď úředníci nebo patří k soudu.
Příští týden čekal K. na vyrozumění od soudu, ale toho se nedočkal, rozhodl se tedy jít k soudu. Tam zjistí, že zasedací místnost soudu se proměnila v byt a potkal tam ženu, manželku soudního sluhy. Ta mu dovolí nahlédnout na knihy na soudcově stole. S překvapením K. zjistí, že jsou to lechtivé romány. Rozpráví se ženou, od které se dozví mnoho informací, jak to u takového soudu chodí, ale pak se objeví jakýsi student, začne se s ženou bavit a nakonec ji odvede nahoru do podkroví. K. zůstane stát přede dveřmi, kde na něho narazí soudní sluha. Nabídne se, že mu ukáže kanceláře, které jsou v podkroví. Tam se stká i s obžalovanými: „Když ti, co seděli nejblíž u dveří, spatřili K. a soudního sluhu, povstali a zdravili; jak to viděli další, domnívali se, že musejí též pozdravit, takže jak ti dva procházeli kolem, všichni se zvedali. Nikdy nestáli úplně vzpříma, záda měli sehnutá, kolena podlomená, stáli jako žebráci na ulici. K. počkal na soudního sluhu, který šel pár kroků za ním, a pravil: ‚Jak musejí být tihle lidé ponížení.‘“ K. se v podkroví udělalo zle a tak ho nějací úředníci vyprovodí z domu.
Jednou K. pozdě v noci odchází z práce, když zaslechne za dveřmi prudké vzdechy. Za dveřmi je mrskač a mrská ony dva úředníky, kteří přišli K. do jeho domu zatknout a snědli mu snídani. K. se jim snaží pomoci, podplatit mrskače, ale vše je marné. Jde tedy domů, ale druhý den, když nakoukne do místnosti, vše je jako včera. K. nemůže nic dělat.
Za K. přijede do města jeho strýc z venkova, který se doslechl o jeho procesu. Chce mu pomoci a doporučí mu jeho známého, právníka, u něhož si ještě ten den dají schůzku. Strýc bere případ vážně, zatímco K. stále věří ve svou nevinnost a příliš se procesem nezdržuje, což mu strýc vytýká: „‘Jsi jako vyměněný, vždyť si vždycky správně chápal, a zrovna teď tě chápavost opouští? Copak chceš ten proces prohrát? Víš, co to znamená? To znamená, že budeš jednoduše vyřízený. A že se s tebou poveze celé příbuzenstvo nebo bude aspoň na nejvyšší míru potupeno. Josefe, vzpamatuj se přece.‘“
U právníka se K. seznámí s Leni, která mu řekne mnoho užitečných informacích u soudu, a do které se K. zamiluje."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ