"I. Obsah díla:

Kromě předmluvy, kterou píše synovec paní, u které se Stepní vlk ubytoval, je kniha nejniternější, nejosobnější a snad i nejtajnější zpovědí muže jménem Harry Haller, který si říká Stepní vlk. „Tato kniha obsahuje zápisky, které po sobě zanechal muž, jemuž jsme často přezdívali ‚stepní vlk‘. I on sám sebe tak často nazýval.“
Předmluva nás uvádí do doby, kdy se Stepní vlk poprvé objevil v domě oné paní, kde hledal podnájem v podkroví, čehož se mu dostalo. Pisatel si poprvé všímá jeho zvláštní povahy, postupně si však Stepní vlk oba získává svou inteligencí, ačkoli je nadále samotářský a příliš nevyhledává společnost.
Samotné zápisky Stepního vlka nechal Harry Haller ve své mansardě v podkroví, když se po devíti nebo desíti měsících pobytu odstěhoval. Jeho pokoj byl přeplněný knihami, ze kterých čouhaly papírky; vzduch čpěl vínem a tabákem. Už na začátku svých zápisků potvrzuje domněnku, že vede „bezútěšný, ztracený a bezbranný život“. Ukazuje se, že ve skutečnosti pohrdá měšťany a jejich stupidními zábavami, kteří popírají veškeré „vysoké“ umění. „Jak nemám být stepní vlk a trhan poustevník uprostřed světa, z jehož cílů nesdílím ani jediný, z jehož radostí ke mně žádná nepromlouvá! Nedokážu dlouho vydržet ani v divadle, ani v kině, stěží dokážu číst noviny, zřídka moderní knihu, nemohu pochopit, co za rozkoš a potěšení hledají lidé v přeplněných vlacích a hotelích, v přeplněných kavárnách při dusné, vtíravé hudbě… na přednáškách pro vědychtivé – všechny tyto radosti, jež by pro mne přece byly dosažitelné a o něž se tisíce jiných snaží a derou, nemohu pochopit a nemohu sdílet.“
Jednou stepní vlk narazí na zvláštní nápis nad nenápadnou branou: MAGICKÉ DIVADLO Vstup ne pro každého. Člověk, který vyšel z onoho „divadla“ mu do ruky vtiskl knížečku, Traktát o stepním vlku. V něm je popsán stepní vlk; ačkoli si Harry myslí, že jeho duše se skládá z duše lidské a z duše stepního vlka. Jenže v traktátu je popsán jako soubor mnoha duší, z nichž každá je jiná a každá má jiné potřeby. Jenže co proti tomu, většinou bývá označen za blázna. „A když obzvlášť nadaným a jemně ustrojeným lidským duším vzejde tušení jejich mnohostrannosti, když prolomí, jako každý génius, blud jednoty osobnosti a pocítí svou bytost jako mnohočlennost, jako svazek mnoha já, postačí jen, aby to vyslovily, a většina je hned dá uvěznit, přivolá na pomoc vědu, zjistí schizofrenii a bude chránit lidstvo před tím, aby z úst těchto nešťastníků nemuselo vyslechnout volání pravdy.“
Stepní vlk je překvapen, že tento traktát v podstatě souvisí s básní, kterou jednou v noci před několika týdny napsal. Čím dál víc přemýšlí o traktátu a o svém původním úmyslu sebevraždy. Jednoho dne znovu zahlédne toho člověka, který mu vtiskl do rukou Traktát o stepním vlku, a tak ho pronásleduje v průvodu pozůstalých na pohřeb. Jenže na dotaz, kdy bude večerní zábava, se ten člověk netváří moc vesele a tak si ani stepní vlk není jist, jestli si onoho člověka s někým nespletl. V této náladě potká svého bývalého žáka, se kterým kdysi vedl vášnivé debaty na téma orientální mythologie. Mladý profesor přemluví Harryho, aby šel k němu na večeři a ten nakonec souhlasí. Jakmile však vyjde do toho měšťáckého domu, cítí, že by sem nejraději nechodil, ale teď už nelze udělat krok zpět. Během večeře je patrné napětí a po večeři pak Harry urazí hostitelku tím, že sdělí svůj negativní názor na příšerný obraz Goetha, který patří k hostitelčiny nejoblíbenější.
Nakonec vyklopí mladému profesorovi omluvu, ale i pravdu, že tam jít nechtěl a podobně. Cestou domů projde snad celé město a tehdy se rozhodne, že si vezme život. „Přestože jsem neviděl jiné východisko, i když se kolem mne kupily hnus, utrpení a zoufalství, i když už nic nebylo s to mě zvábit a přinést radost a naději, nevýslovně jsem se děsil té popravy, posledního okamžiku, chladného, zejícího řezu do vlastního masa.“ Po dlouhém putování městem se zastaví v hospodě a tam narazí na dívku, která mu dobře rozumí a se kterou se cítí mnohem lépe. Slíbí jí, že pro ni udělá všechno a jeho život opět dostává smysl, i když takový, jakým ještě před několika dny pohrdal. A Harry to ví. Zjišťuje, že jeho osobnost se skutečně dělí na mnoho dalších, které poznává."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ