"Centrální plánování ekonomiky 1952 – 1989

3.1. Definiční znaky CPE

1. existence ekonomického centra
2. dominance státního vlastnictví
3. příkazně přídělový systém jako základní (někdy výlučný) mechanismus koordinace
ekonomických aktivit a tvorby, rozdělování, oběhu ( výměny ) a spotřeby ( užití ) produktu

3.2. Nabídkové a poptávkové omezení v CPE

3.2.1. Poptávkové omezení

1. poptávkové omezení ( demand constraint ) znamená, že hranicí expanze nabídky je
poptávka, kdy strana poptávky – zákazníci – „hlasují penězi“ o nabízeném zboží. Riziko
tak na trhu leží výhradně na straně nabídky
2. poptávkové omezení ( demand constraint ) platí v CPE pouze pro maloobchodní trh
spotřebních statků a služeb (netýká se primárně výrobců spotřebního zboží nebo
velkoobchodníků, ale pouze maloobchodníků, vůči nimž na trhu stojí koneční spotřebitelé
– domácnosti)
3. poptávkové omezení ( demand constraint ) se rovněž týká ekonomiky jako celku, když
vstupuje jako exportér na světový trh; v takovém případě se s ním střetávají podniky
zahraničního obchodu ( PZO )

3.2.2. Nabídkové omezení

1. uvnitř CPE je však dominantní nabídkové omezení ( supply constraint ), tj. omezení
nabídky pouze disponibilními vzácnými výrobními zdroji, nikoliv poptávkou
2. nabídkovému omezení ( supply constraint ) je vystaven nejen podnik, ale zejména i
konečný spotřebitel, tj. domácnost; spolu s nabídkovým omezením je domácnost vystavena
riziku dodatečných transakčních nákladů spojených s vyhledáváním nedostatkového zboží

3.3. Model CPE

Model CPE vycházel z následujícího principu:

1. Rozhodnutí ústředních stranických orgánů ( ÚV KSČ ) v ekonomické oblasti
zabezpečovala vláda, která pro sestavování plánu vytvořila specializovanou instituci –
státní plánovací komisi ( SPK ).
2. SPK rozpracovala plán pro jednotlivá ministerstva. Používala při tom bilanční metody a
centrálně stanované ceny.
3. Ministerstva rozpracovala plán pro střední články řízení (odvětvová ministerstva průmyslu
pro výrobně hospodářské jednotky ( VHJ ), ministerstvo zemědělství pro krajské
zemědělské správy apod. )
4. Střední článek rozpracoval plán pro základní článek řízení ( tj. podnik )
5. Základní článek řízení (podnik) rozpracoval plán pro jednotlivá pracoviště ( závody, dílny,
farmy atd. )

Z uvedeného schématu vyplývá, že systém plánování byl velmi složitý a jednotlivé stupně
rozhodování byly hierarchicky uspořádané. Vyšší články řízení předávaly úkoly nižším článkům, které jim poskytovaly informace o ekonomické a naturální náročnosti výroby. Celé hospodářství se řídilo nejprve podle ročních, později pětiletých plánů (pětiletky). Ty však vycházely ze subjektivně stanovených temp růstu a technicko-ekonomických koeficientů, proto neodpovídaly skutečným potřebám občanů, což se projevovalo nedostatkem vybraných komodit v obchodech."

Součástí práce je mapa o rozsahu cca 0,5 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ