1.	Ivan Olbracht

2.	Děj a postava Nikoly Šuhaje

3.	Líčení přírody

"Ivan Olbracht
Nikola Šuhaj Loupežník

Ivan Olbracht /vl. jménem Kamil Zeman/ pocházel ze spisovatelské rodiny. Z rodinného prostředí si však nepřinesl pro další život jen zájem o literaturu, aloe i zostřený zájem o sociální otázky a solidaritu s pracujícími. Narodil se v roce 1882 v Semilech. Za středoškolských studií se sblížil s dělnických hnutím a věnoval se sociálně demokratické žurnalistice. Počátkem roku 1920 navštívil Rusko. V třicátých letech pobyl několikrát Zakarpatské Ukrajině a těžil z toho pro své dílo. Další díla: povídky - O zlých samotářích, Bejvávalo,Golet v údolí, umělecké reportáže - Cesta za poznáním, Zamřížované zrcadlo, Hory a staletí, romány - Žalář nejtemnější, Podivné přátelství herce Jesenia, Anna proletářka, Nikola Šuhaj Loupežník, Dobyvatel, knihy pro děti a mládež - Biblické příběhy, O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách, Ze starých letopisů.

Román Nikola Šuhaj Loupežník je prolnutím zbojnické legendy a reálného příběhu. Hlavní postavami jsou Nikola Šuhaj Loupežník, Eržika, Juraj, Abraham Beer, Herš Wolf atd. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který se ukrýval v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živí se zbojnictví. Nikola se sám i s tlupou a i s mladším bratrem Jurou pokračují ve zbojničení. Jednou je četníky chycen, ale po několikadenním věznění, za pomoci Eržiky, uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá před kulkami svým pronásledovatelů. Nakonec je na něj vypsána odměna a jeho kumpáni ho sekyrami zavraždí.

Toto vyprávění o loupežníkovi, který bohatým bral a chudým dával připomíná legendu o Janošíkovi. Je zde ovšem rozdíl v době, v které se děj odehrává /děj se odehrává v prvním letech po válce/. Stejně však jako Janošík i Nikola Šuhaj symbolizuje lidový odpor / Ukázka - „Neboť Nikolovi Šuhajovi byl společný duch front cizí. Nikola se podobal rysovi. A ten vychází za kořistí sám, sám se bije a sám umírá buď kulí, nebo bezmocně zalezlý do houštiny“/. Je zde také několikrát ukázáno jak moc má lid Šuhaje rád a jak ho kryje /Ukázka - Milovali dále Šuhaje Pro zázrak jeho moci, pro jeho odvahu, pro jeho lásku, pro jeho smutnou sopilku. Proto, že vzal na sebe to, k čemu oni nikdy neměli odvahy: že šířil mezi pány hrůzu, miloval ponížené, bohatým bral chudým dával, že se mstil za všechnu bídu a křivdy. Jméno Šuhaj mělo něco z šera, vůně a zvuků nedělních kostelů, kde bydlí ten, jehož je nutno milovati a jehož se třeba báti.

K baladickému charakteru tohoto románu přispívá i to, že je zde líčena příroda / Ukázka- „ Neboť v tomto kraji lesů, zvrásněném horami jako kus papíru, který se chystáme hoditi do kamen, žijí posud děje, jakým se bláhově usmíváme jen proto, že se u nás nestávají ji po staletí. V tomto kraji kopců na kopcích a roklí v roklích, kde se v tlejícím soumraku pralesů rodí prameny a umírají prastaré javory, jsou posud začarovaná místa, odkud se ještě nikdy nedostal ani jelen , ani medvěd, ani člověk/, folklór a pohádkové motivy a také staré zbojnické legendy např. o Oleksu Dovbušovi. Olbracht zde využívá přírodního rámce k vykreslení psychologie postav, milostných zápletek a odsouzení bezpráví. Je zde ukázán svět rusínský, český a židovský a vztahy a střety mezi těmito světy."