Seminarky.cz > Čtenářský deník > Obsahy a rozbory děl > > Karel Hynek Mácha: Pouť krkonošská

Karel Hynek Mácha: Pouť krkonošská



Kategorie: Česká literatura do 20. století, Profi práce

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce seznamuje s dílem Pouť krkonošská, jehož autorem je Karel Hynek Mácha.

Obsah

1.
Karel Hynek Mácha: Pouť krkonošská

Úryvek

"Pouť krkonošská
Mácha Karel Hynek
Pouť krkonošská ( z let 1833 až 1834) stejně jako ostatní Máchovy prózy patří k typu tzv. prózy básnické, kterou si doba vytvořila jako jeden z prostředků k vyjádření subjektivního vidění světa. Mácha zde převzal tematiku i strukturu prózy preromantické, zároveň však její složky přeskupoval tak, aby preromantickou iluzi o lepším a krásnějším světě nahradil dramatickým a tragickým obrazem jeho nedostupnosti.
Dvacetiletý poutník, který jako postava působí silně subjektivně (přestože je příběh vyprávěn ve třetí osobě), putuje po krkonošských horách a k večeru se dostává těsně pod vrchol Sněžky. Pohledem do noční krajiny přemítá o svém údělu, současně s tímto monologem jsou popsány i okolní hory, příroda, počasí. Náhle si všimne starého rozpadajícího se gotického kláštera, který ční na samém vrcholku hory. Přes silné nápory větru se dostane dovnitř a od jednoho z mnichů se dozvídá zajímavou novinu. Má štěstí, neboť právě dnes je den, kdy se probouzejí spící mniši, aby večer opět upadli do celoročního spánku. Poutník může vstoupit k nim do síně a ptát se na otázky zajímající každého z lidí. Smí zde však zůstat maximálně tři hodiny, jinak by zůstal v klášteře uzavřen po celý rok. Jinoch své možnosti využívá, ptá se oživlých mnichů a nakonec vybíhá z kláštera ven, na samotný okraj propasti. Hledí do krajiny pod sebou, když tu si všimne obživlých mnichů, vyhlížejících spíše jako tmavé stíny, kteří spěchají také na okraj. Chtěli by se vrhnout do krajů pro ně již navždy ztracených, ale prudký vítr je znovu a znovu strhává zpět na okraj skály. Náhle z kláštera zazní zvony a stíny mnichů se vracejí opět ke svému spánku. Jinoch pomalu schází dolů po horské stezce a tu před ním paprsky luny vykreslí postavu dívky, která se postupně mění ve vyhublého starce s dlouhým bílým vousem. Poutník si najednou uvědomí, že i on sám rychle zestárl, že vypadá stejně jako stařec. Poutník následuje starce v temný průchod, aby i on mohl spát snem nejtišším.
Poutník Pouti krkonošské má jasné atributy vyvolence a vyděděnce, tedy rysy romantického básníka (Protiklad poutníka autobiografického a obecně symbolického je zde maximálně setřen, přestože gramaticky je užito 3. osoby):
Jinoch tento byl as dvacítiletý; černý oděv jeho pevně přilehaje jevil štíhlost vysoké postavy; temné vlasy jeho syčely ve větru kolem bledých líc a pěkného čela. Modré oko jeho nevýslovnou prozrazovalo touhu …
Poutník je tu zároveň označován jako cizinec ve významu doslovném (neustále se přemisťuje, nic o něm nevíme) i přeneseném (je cizincem na zemi, ve společnosti atd.).
Jednou z typických a stálých kulis, ve kterých se romantický poutník pohybuje, je krajina hor. I u Máchy jsou to hory, skály, vyvýšená místa, k nímž poutník směřuje a odkud pak pozoruje okolí - roviny, údolí, louky, kterými předtím procházel a které se tolik liší od míst, kde se právě nachází. Tento horský prostor přibližuje poutníka blíže k jasnému nebi a dovoluje mu uvědomovat si věčnost řádu přírody a pomíjivost člověka v pustině světa. Ovšem v každé pustině nalezneme příznaky lidské existence, ať již v poutníkových úvahách na vrcholu Sněžky, nebo v podobě lidských věcí (zde např. samotné zříceniny kláštera).
K poutníkovým úvahám ve formě monologu, kterým oslovuje sám sebe i přírodu, dochází v typickém časoprostoru … na skalísku osamělém nad horami zardělými v právě zacházejícím slunci… Právě v tomto monologu je vyřčena tragická vzdálenost mezi přírodou a člověkem. S příchodem noci se poutník Pouti krkonošské uchyluje k představě, v níž je jediným patrným objektem je klášter, který má více významů. Jednak se v jeho prostorách nachází tajemství, jednak je s ním spjato i filozofické poslání pouti. Klášter je poslední zastávkou před poutníkovým nebytím. Není ale pouze symbolem, nejprve ho vidíme jako zcela konkrétní architektonický útvar …skvostný v gotickém způsobu stavěný, teď napolou již zřicený klášter a nákladný chrám … vysoké schody vedly ke goticky vyklenutému vchodu, štíhlé sloupy, mistrovsky tesané, někde však již zpřerážené sochy stály okolo vysokých gotických klenutí, nimiž se loudil svit měsíce …Zřícená architektura v Pouti krkonošské zůstává spíše fascinující kulisou, zatímco skutečným symbolem je tu klášter sám jako pojem, v jehož prostorách má dojít k završení pouti.
Zajímavé je Máchovo pojetí barevnosti - můžeme zde najít desítky odstínů šedé barvy, která účinně dokresluje tajemnou atmosféru přicházející noci: temné hory, mrak černý, na rovinách se ještě šeřilo, města co bílá znamínka, šeré stíny, stříbřila osněžená čela zmodralých hor, stříbrné vínky…
Samotné Pouti krkonošské předchází ještě motto (pocházející ze současně psané autorovy literatury), které nám může sloužit jako určitý klíč k následujícímu textu. Z básně je cítit neklidná atmosféra …plamen z krbu smutně k tomu jim svítil… Neznámý a bezejmený poutník (již zde se objevuje tento typ postavy) je až děsivě prorocký. Navíc své proroctví zakončuje slovy: Dobrou noc, což se může rovnat přání posmrtného klidu. Zde už cítíme určité sepětí s textem, který následuje.
Jak jsme si mohli všimnout, Mácha přejímá celou řadu motivů ze světové literatury, v jejich volbě tedy jistě novátorský není. To, co ho činí jedinečným, je umění netradičních spojení těchto motivů v jejich zvukomalebnosti, lyrice."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x51ad969746fd5.zip (11 kB)
Nezabalený formát:
K_H_Macha_Pout_krkonosska.doc (38 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse