Seminarky.cz > Čtenářský deník > Obsahy a rozbory děl > > Konstantin Biebl: Pozdrav - rozbory básní 2/21

Konstantin Biebl: Pozdrav - rozbory básní 2/21


Kategorie: Česká literatura od 20. století, Profi práce

Typ práce: Obsahy a rozbory děl

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce sestává z pokročilého rozboru jazykových prostředků, obsahu, motivů a verše básně Pozdrav ze sbírky Věrný hlas Konstantina Biebla. Uvedeno je rovněž znění analyzované básně. Předchozí část série naleznete zde Petr Bezruč: Slezské lesy - rozbory básní 1/21 a následující zde Otokar Březina: Zpívala - rozbory básní 3/21.

Obsah

1.
Báseň
2.
Rozbor

Úryvek

"Báseň
Byla to nádherná katastrofa,
když všechny domy se zřítily
v jejím úsměvu.
-------------------------------------------------------
Hledám ještě ženu,
ač stojím už na prahu lesa
a jižní vítr vane
z otevřených polí.
-------------------------------------------------------
Poutníče, který jdeš do dálky,
všude ji potkáš,
kde kvetou petrklíče
a fialky.
-------------------------------------------------------
Pozdravuj v nebi její oči modré
a klenuté.
-------------------------------------------------------
Ó ženo v kvetoucí krajinu proměněná,
tvá ňadra jsou rozechvěná
a sněžná
jak vrchol Fudžijamy,
čekám,
až srdce ti vyšlehne plamenem
horkým a rudým.
-------------------------------------------------------
V dýmu tvých vlasů
ztratil jsem i cestu
k útěku.
-------------------------------------------------------
(Věrný hlas)

Rozbor
• nádherná katastrofa - zdánlivý paradox, který je však osmyslněn hyperboličností (nadsazeností) následujícího obrazu
• když všechny domy se zřítily / v jejím úsměvu - obrazné (a nadsazené) pojmenování něčeho fascinujícího, velkolepého, náhlého; "katastrofa" odpovídá obrazu zřícení všech domů, epiteton "nádherná" zase koresponduje s představou úsměvu
• lyrický subjekt hledá ženu i v místech, kde už přítomnost lidí není ničím samozřejmým - tedy tam, kde končí civilizace a začíná příroda ("na prahu lesa")
• přítomnost ženy v přírodě je v dané sloce pojata jako možnost, naděje, ale nic samozřejmého - člověk ji musí hledat
• v další sloce už lze ženu potkat v přírodě kdekoli - její přítomnost zde není toliko možností, ale jistotou (všude ji potkáš, / kde kvetou petrklíče / a fialky)
• oslovení poutníka, který jde do dálky - Biebl byl vždy dálkami přitahován a nejednu dalekou cestu také podnikl
• všude, kde kvetou petrklíče a fialky - perifrastické (opisné) označení přírody
• pozdravuj v nebi její oči modré / a klenuté - jako by dálka, do níž poutník směřuje, sahala až k samotnému nebi; mezi nebem a modrou barvou očí je metaforická podobnost, zároveň jde opět o určitou hyperbolu - podobnost (metaforický proncip) je povýšena na věcnou souvislost, soumeznost (metonymický princip)
• v další sloce už je žena s krajinou přímo ztotožněna (Ó ženo v kvetoucí krajinu proměněná), tuto gradaci podporuje i přímé a důvěrné oslovení ženy"

Poznámka

Rozbor je zpracován formou odrážek.
Znění básně a úryvky z ní jsou značeny kurzívou.

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x4f6ef424cfece.zip (10 kB)
Nezabalený formát:
K_Biebl_Pozdrav_rozbor_2.doc (37 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse