"Karel Havlíček Borovský byl vlastním jménem Karel Havlíček. Šlo o českéhobásníka, novináře, ekonoma a politika. Je považovaný za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Bývá zařazován do realismu, politicky ale patří ke druhé generaci národních buditelů.
V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Pocházel ze zámožné rodiny. Jeho otec měl zde na náměstí živnost. Vystudoval gymnázium a potom začal v roce 1838 studovat v Praze filozofii. Havlíček vstoupil do kněžského semináře - chtěl se stát vlasteneckým knězem, ale jeho cíle velmi rychle padly. Přestával věřit, že modlitba může způsobit ve světě změnu k lepšímu. V roce 1841 ho ze semináře vyloučí.
Poté pracoval v letech 1842-1844 jako vychovatel v rodině univerzitního profesora v Moskvě. Cílem této cesty bylo seznámit se se vším, co k Rusku patřilo. Poměry v carském Rusku ho však šokovaly.V roce 1844 se Havlíček vrátil do Čech a v roce 1845 do Prahy. Jeho cílem bylo najít si solidní zaměstnání a věnovat se literární tvorbě. Snažil se vysvětlit vše tak, aby to chápali i prostí čtenáři.
Pracoval jako redaktor Národních novin a v červenci byl zvolen poslancem říšského sněmu. Vzdal se poslanecké funkce a plně se věnoval práci redaktora. Díky Havlíčkovi měly Národní noviny velký vliv na české veřejné mínění . Lidé hltali jeho epigramy a satirické popěvky, které měly větší úspěch než projevy politiků.
Havlíček se v Národních novinách postavil na odpor a 13. dubna stanul před soudem. Porota ho uznala nevinným. V lednu 1850 se přestaly jeho noviny vydávat. Havlíček se ale nevzdal a v květnu začal v Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan, byl proto šikanován policií i soudem. V listopadu se ocitl znovu před soudem, ale opět byl shledán nevinným.
Rozhodl se pro koupi statku, kde by se věnoval hospodářství a psaní. 16. prosince 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu, kde musel žít ve vyhnanství tři roky. I tam se snažil studovat, překládat a tvořit. Pár dní před jeho návratem mu zemřelažena.
Do Prahy mohl jen na návštěvu, trvalý pobyt si nemohl dovolit. Jeho dřívější přátelé jej odmítali. Jen Palacký, Němcová, Trojan a pár dalších se k němu veřejně hlásilo. V té době mu lékaři diagnostikovali pokročilou tuberkulózu. Zemřel velmi brzy, v pětatřiceti letech.

Beletrie
Tyrolské elegie (1851)
Král Lávra (1854)
Křest svatého Vladimíra (1855)
Epigramy (1845)








KRÁL LÁVRA
Kdysi existoval dobrý král, který se ke svým lidem choval velmi dobře, ale měl jednu vadu – po celý život chodil s dlouhými vlasy spuštěnými kolem uší a nechával se holit jen jednou do roka. Vypadalo to, že zanevřel na holiče, poněvadž každého, kdo jej oholil, dal okamžitě popravit. Lidé litovali tuto charakterovou chybu, ale neměli jinou možnost než se s ní smířit, stejně jako holiči, jichž bylo na rebelii nedostatek. Každý rok na letnice se losoval „výherce“, kdo krále oholí. Jednoho dne los padne na syna staré vdovy – Kukulína. Jakmile to matka zjistí, jde za něj orodovat u samotného krále, kterého její slova zabolí a proto se rozhodne Kukulínovi z dobroty srdce udělit milost pod podmínkou, že nikdy živé duši neprozradí co viděl pod jeho vlasy. Kukulín na to radostně přitaká a tak se z něj stane královský holič, z čehož je matká šťastná stejně jako ostatní holiči, kterým již nehrozí smrt. Po nějaké době je mu u srdce těžko, protože se se svým tajemstvím nesmí nikomu svěřit. Jeho matka mu poradí, aby v lese navštívil poustevníčka, která má klíč od všech lidských srdcí. Kukulín se k němu vydá pro radu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ