"Dny plynuly a vztah mezi nimi se začal vybarvovat. Dívka trpělivě snášela jeho hodinové přednášky z fyziky, ve kterých neporozuměla jedinému slovu, a vždy jen tiše přitakávala kývnutím. A profesor se dmul pýchou při každém takovémto kývnutí. Nepozastavil se ani nad faktem, že s výjimečně nadanou studentkou tráví veškerý svůj čas a dál žil ve své sladké nevědomosti.
Jenže mladá a ještě nevyzrálá žena nabyla dojmu, že je na čase to postrčit kousíček dál. Rozšířit hranice, na kterých byli nyní oba vytrvale přisátí. Lehkými krůčky naváděla učitele do temných zákoutí, do pustých uliček Prahy, tam, kde si ho přála mít.
Vždy o půl sedmé se scházeli v jednom drobném parčíku celkem nedaleko od školy. Jednalo se o pár zapomenutých stromů v mdlém světlu okolních lamp, které tu a tam problikly, jakoby se snažily tímto pohybem dodat místu špetku života. Tiše vedle sebe kráčeli, jejich ruce visely jen pár centimetrů od sebe. Fyzika se náhle proměnila ve filosofické úvahy, které po většinu času byly založeny na monolozích jednoho z nich. Nutno přiznat, že jeho slovník v tomto směru byl mnohem rozvětvenější než ten její. Dokázala by vedle něj chodit celý den a naslouchat jeho moudrým slovům, které jiní nedokážou vyslyšet. Domnívala se, že zažívá nejkrásnější dobu svého ztýraného života. 260
Svět se nově nezdál být tak odporným. Kdesi hluboko v její mysli se k životu probíral klíček naděje, který všemu dodával novou vůni. Ale stále tu stál problém, který bylo nutno vymýtit. Platonická láska se začala vymykat kontrole a dožadovala se větší pozornosti. Zkrátka, mysl měla dost a na řadu přišly choutky těla.
Zprvu to bylo jen malé nutkání dotýkat se jeho rtů, jenže později slova mizela ve vzduchu ještě dříve, než je stihl vyslovit, a jediné, po čem doopravdy toužila, byl jeho dotek. Teprve v tu chvíli si uvědomila, jakou má žena v rukou moc. Nebývala hezká, zvláště ne v době, co se oblékala jako bezdomovec. Ale za poslední půl rok vykvetla do krásy, za což děkovala genům po své matce."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ