Obsah:

1.

Životopis

2.	Le Corbusier – teoretik

2.1.	Pět bodů moderní architektury

2.2.

Modulor

3.	Le Corbusier – architekt

3.1.

Dom-ino

3.2.	Vila Továrníka Schwoba

3.3.	Ateliér a dům pro Améde Ozenfanta

3.4.	Vila Savoye

3.5.	Švýcarská kolej

3.6.	Cité de refuge

3.7.	Unité d'habitation Marseille

3.8.	Le Cabanon

3.9.	Mariánská kaple Notre-Dame du Haut

3.10.

Klášter La Tourette

3.11.

Kapitol v Chandígarhu

3.12.

Heidi Weber House

4.	Le Corbusier – urbanista

5.	Le Corbusier – malíř

"Le Corbusier měl tou dobou za sebou několik funkcionalistických rodinných domů. Přibližně ve stejné
době jako švýcarská kolej začínala vznikat také slavná vila Savoye v Poissy. V obou těchto projektech
se naplno uplatilo „Pět bodů moderní architektury“: kolej usadil na šestici mohutných sloupů a
uvolnil tak celé přízemí, na plochou střechu umístil sluneční lázně, jižní fasáda s pásovými okny je
pouze zavěšená a netvoří konstrukční součást skeletového domu.
Švýcarskou kolej tvoří 45 studentských pokojů s hygienickým zázemím na patře, ředitelský apartmán,
sluneční terasa na střeše a byt domovníka v přízemí, kde jsou také umístěny veškeré společenské
místnosti.
Cité de refuge
Za fasádou ze skla a oceli o ploše tisíc čtverečních metrů, na pětipodlažní ubytovně obrácené k jihu, si
Le Corbusier představoval hermeticky uzavřený svět zalitý světlem, ale bez jakýchkoliv otvorů nebo
oken: Cité de refuge mělo používat “přesné dýchání“ v letním i zimním počasí za pomocí
vzduchotechniky. Le Corbusier musel tyto nové technologie tvrdě obhajovat. Od května 1929 do
března 1931, kdy se začalo se stavbou, přišel postupně s pěti projekty.
Kvůli finančním důvodům se Le Corbusierovi nakonec nepodařilo nainstalovat do domu klimatizaci,
ale pouze mechanický větrací systém. V zimě ústřední vytápění fungovalo výborně, ale již během
prvního léta byly neodvětrávané pokoje v horních poschodích neobyvatelné. Autorovi stavby se stále
dařilo vzdorovat, ale o dva roky později (1935) mu byl prostřednictvím policejních úřadů doručen
soudní příkaz, aby do čtyřiceti dnů bylo do každého pokoje zbudováno jedno okno, a tak fasáda
budovy získala plastické čtvercové rozvržení, jak ho známe dnes.
Unité d'habitation Marseille (Obytná jednotka v Marseille)
Unité d’habitation představuje jednu z nejpozoruhodnějších staveb 20. století, a to jak z hlediska
výtvarné formy, tak z hlediska sociálního programu. Dům byl objednán francouzskou vládou a měl se
stát modelem pro bytovou výstavbu v dalších francouzských městech poničených válkou. Le
Corbusier do něho vložil 337 bytů ve 23 rozmanitých typech – převážně dvoupodlažních. Sedmým a
osmým patrem probíhá obchodní ulice, na střešní terase jsou umístěny jesle, školky, tělocvična a
bazén. Typy této budovy se pak ještě opakuje, ač v okleštěné podobě, ještě v Nantes (1952-55),
Meaux (1956), Berlíně (1956), Briey-en-Foret (1957) a ve Firminy (1960-68).
Le Cabanon
První podobu malého domku nakreslil Le Crobusier 30. prosince 1951 na okraji stolu v restauraci. Šlo
o narozeninový dárek pro jeho ženu Ivonne Gallis."

VOŠ Štětí, Práce obsahuje obrázky budov o rozsahu cca 3 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ