1.	O autorovi

2.	Obsah knihy

3.

Úryvek

"Typický představitel romantismu. Puškinův následovník. Šlechtic, který se v mládí dostal do konfliktu s carem. Zemřel mladý v souboji.
Psal lyrické verše: Sen
Lyricko-epické básně: Démon
Román: Hrdina naší doby
Démon, duch zla a poznání. Jeho úděl mu působí trýzeň. Chtěl by se svého prokletí zbavit, neboť ve své mučivé samotě touží po lásce. On, odbojník proti Bohu, je dokonce odhodlán smířit se s nebem, modlit se a vzdát se vzdoru. Jeho zapřísahání je však marné, prokletí trvá dál – Démon zůstává nositelem zmaru a smrti.
Jeho život se změní v okamžiku, kdy spatří mladou kněžnu Tamaru. Její štěstí a krása ho okouzlí. Je však nešťasten, neboť jeho láska se má vdávat. Nemůže a nechce to tak nechat. Svádí jejího ženicha z pravé cesty. Nechává ho bloudit tak dlouho, až je napaden loupežníky, okraden a zabit. Kůň s jeho mrtvým tělem přichází na statek do všeobecného veselí. Tamara je nešťastná a truchlí za svým snoubencem.
Čarokrásný hlas ji však vytrhne ze smutku. Těší ji vlídným slovem. Tamara je zděšena. Srdce ji svírá stesk, touha, zmatek a strach. Nedokáže si vysvětlit, co to znamená. Odmítá nové ženichy a prosí otce, aby mohla zbytek svého života prožít v klášteře.
I tam však přichází Démon, aby ji vyznával lásku. Tamara podlehne jeho naléhání a on ji smrtícím polibkem zahubí.
Nad jejím mrtvým tělem všichni truchlí. Nikdo však netuší, co bylo příčinou její náhlé smrti.
V den pohřbu se znovu objevuje Démon, aby se zmocnil duše své milé. Ta je však v rukou anděla, který ji nese ke svému Pánu. Démon již na ni nemá žádné právo, neboť se zbavila pozemského těla a vyprostila se tak z jeho pout. Poražený Démon osamělý, v zajetí pýchy, bez lásky odchází.

Úryvek: „Odejdi, duchu pochybností,“
děl cherub, „Vrať se do temnot.
Blíží se spravedlivý soud
a nedá duši zahynout.
Ty napáchal jsi zla už dosti.
Ona se k nebi rozletěla.
Zbavena pozemského těla
vyprostila se i z tvých pout.
Ona je z těch, pro které chvíle
života muka znamená.
Zápasem s tebou znavena
po spáse prahne. Z ušlechtilé víry
a touhy po krásnu
utkal Pán struny jejích snů.
Skončila doba pokušení.
Jdi! Vyzývám tě naposled.
Ona stvořena pro svět není
a pro ni stvořen nebyl svět.
Trpěla. Milovala. Kalich
hořkosti pila po okraj.
Země je vlastí lásek malých -
velké lásce patří ráj.“

Velmi stručné.