"SNÍMEK 2: MITOTICKÉ JEDY
Obecně působí mitotické (vřeténkové) jedy na buněčné mikrotubuly - jedny z vláken cytoskeletu, která slouží především k transportu různých struktur a látek uvnitř buňky. Jsou složeny z bílkoviny tubulinu.. Mitotické jevy brání jejich polymeraci (prodlužování) nebo depolymeraci (zkracování), čímž dojde k narušení správného průběhu nebo k úplnému zastavení mitózy již v metafázi – životnost buňky však nemusí být narušena (otrava často vede ke smrti díky tomu, že daná látka funguje jako více druhů jedů zároveň – např. jako neurotoxin, hemolytický jed,…). Takové látky se označují také jako anti-tubulinové látky nebo inhibitory mikrotubulů.
Mitotické jedy lze ovšem využít pro léčbu nádorů (cytostatika). Cíleným zásahem mikrotubulárních inhibitorů do dělení nádorových buněk lze dosáhnout zastavení jejich dalšího růstu. Proto nalezly tyto látky praktické uplatnění v medicíně jako významná léčiva různých forem zhoubného bujení (např. paclitaxel, podofylotoxiny, apod.) a zájem o ně se neustále zvyšuje. V poslední době jsou z různých přírodních zdrojů izolovány a chemicky identifikovány stále nové inhibitory mikrotubulů, které by mohly posunout možnosti terapie zhoubných nádorů a které se stávají vzorem pro syntézu ještě účinnějších derivátů a analogů.
SNÍMEK 3: KOLCHICIN
Kolchicin je patrně nejznámější a nejsilnější mitotický jed, má účinky i jedu kapilárního. Je to alkaloid původně získaný z rostliny ocún jesenní (lat. Colchicum autumnale, ang. meadow saffron/autumn crocus), poprvé byl izolován francouzskými chemiky P.S. Pelletierem a J.B.Caventou roku 1820. Plný systematický název je N-[(7S)-1,2,3,10-tetramethoxy-9-oxo-5,6,7,9-tetrahydrobenzo[a]heptalen-7-yl]acetamid. Narušuje mitózu rozrušováním struktury mikrotubulů dělícího vřeténka. Mikrotubuly mají dva konce (plus a mínus konce), které se od sebe liší. Kolchicin se váže na tubulin a brání tak jeho připojení na plus konec, čímž je zastaven růst mikrotubulů.
Díky těmto svým vlastnostem by se dal použít proti rakovině, proti zánětům (redukuje počet bílých krvinek fagocytů a leukocytů), využívá se ale jen ve vážných případech jako lék na FMF (familiární středomořské horečky) či některé typy leukémie. Za smrtelnou dávku je považováno 20 mg kolchicinu, 0,6 g kolchicinového extraktu nebo 6 g semene ocúnu. Rozdíl mezi léčebnou a toxickou dávkou (tzv. terapeutický index) je nevelký, k otravě kolchicinem může dojít již při použití léčebných dávek, což svědčí o nevhodnosti kolchicinu jako léku. Proto se místo něj většinou používá jeho derivát desacetylmetylkolchicin, který je mnohem méně toxický.
První příznaky se objeví 2 – 6 hodin po požití. Doba latence je způsobena tím, že se jed musí nejprve přeměnit na svou účinnou formu – oxydilkolchicin. Kolchicin je i kapilární jed, většina příznaků je proto spojena s cévní soustavou. Mezi první patří pálení v jícnu a hltanu, škrábání v ústech a v krku, obtížné polykání, zvracení. Objevuje se průjem, stolice jsou vodnaté, popřípadě i krvavé (dochází k působení na kapiláry tlustého střeva). Dochází k dehydrataci, dotyčný je zesláblý, kůže je odvodněná. Otrávený naříká na velkou úzkost, konečky prstů a ostatní výběžky těla modrají, klouby a svaly bolí (špatná funkce cév vede ke špatnému okysličování, ve svalech se hromadí kyselina mléčná stejně jako při fyzické zátěži), mohou se objevit křeče - tenezmy a břišní koliky při staženém břichu. Dochází k hojnému močení, moč může být krvavá. Hladina cukru v krvi rychle klesá. V dalším průběhu otravy dochází k bledosti, poklesu tělesné teploty, k cyanóze a k dušnosti. Mohou nastat také poruchy bušení srdce, pokles tlaku až celkový kolaps. Smrt může nastat do sedmi hodin, někdy ovšem až za tři dny."

Práce obsahuje obrázky o rozsahu cca 2 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ