"
ÚVOD


Tato práce má čtenářům přiblížit jeden z nejstarších hřebčínů na světě,který je domovem koně starokladrubského.Toto plemeno je nejstarším původním českým plemenem koní.První zmínky o chovu koní v Polabské nížině nedaleko Pardubic,přesněji v Kladrubech nad Labem sahají do poloviny 14.století.Od té doby proběhlo mnoho změn a stále se renovuje.Hlavním využitím tohoto slavného hřebčína bylo po 300 let zajišťovat ceremoniální tažné koně pro císařský dvůr,jak ve Vídni ,tak v Praze.V současnosti chová národní hřebčín 500 koní ve dvou typických zbarveních.Starokladrubští bělouši jsou chováni přímo v areálu hřebčína o rozloze 1200 hektarů a chovné stádo vraníků je drženo v nedalekých Slatiňanech.


I.Historie hřebčína

1.1 Založení
Dvorní hřebčín byl založen v kladrubské oboře na pokyn Rudolfa II a to podle pražského dekretu dne 24.dubna roku 1579
Tato doba 16.-18.století byla pro chov koní velice příznivá.
Panovníci,šlechtické rody ,ale i církev zakládali hřebčíny a chovy koní,a tak vznikl i český národní hřebčín.V prvních dvou stoletích své existence prošel hřebčín dobrými i špatnými časy.Období úpadku se střídalo s rozkvětem podle zálib,potřeb a v neposlední i podle financí tehdejšího panovníka.Za sedmileté války byl chovný materiál přemístěn do Uher ,ze kterých se vrátil až po roce 1711 s velkými ztrátami.


1.2 Požár
Den 10.června 1757 byl pro hřebčín tragický,při oslavách vítězství generála Laudona v bitvě u Kolína hřebčín vyhořel,naneštěstí i se všemi plemenářskými záznamy.Proto byli ředitelé donuceni hřebčín pronajmout holandské firmě a následně skončil jako sklad textilií.
Teprve o třináct let později dal císař Josef II. opět zřídit hřebčín Kladruby a dal znovu shromáždit veškerý chovný materiál. Úkolem hřebčína byl po dalších mnoho let chov koní různých barev pro potřeby dvora. K tomuto účelu bylo využíváno stádo španělských a španělsko-italských koní, které muselo být podle císařských výnosů zachováno i v dobách 18. a 19. století,kdy byl všeobecně zájem spíše o anglické koně a kdy tato plemena v podstatě ve své domovině vymřela.Koně byli dodáváni do významných dvorů nejenom v českých zemích ,ale i v Rakousko-Uhersku.
Následně byli tito španělsko-italští koně k dostání pouze v českých zemích a tak se začal pro plemeno používat nový název kůň starokladrubský,který byl od té doby využíván ve všech knihách a příručkách s hipologickou tématikou.
Do třicátých let 19.století zde byla tři stáda ve zbarveních bělouš,vraník a hnědák,ale hnědáci byli později znehodnoceni přikřížením holandských hřebců a tak byli postupně odstraněni.
Pro běžnou kočárovou službu u dvora započal v hřebčíně chov Cleveland baye-Clevelandského hnědáka, byli to koně postavou elegantní, figurantní, kteří v pohybu krásně nesli krky a byli proslulí vytrvalostí a rychlostí i při svém vyšším, kadencovaném chodu a snadnou ovladatelností.
Po převratu převzal vedení hřebčína československý stát a bylo rozhodnuto o rozřazení koní do jednotlivých zemských chovů,protože po likvidaci Rakouska-Uherska zanikly české zdroje v rakouských a maďarských hřebčínech,například v Radovci,Bukovině a Piberu. Do Kladrub se dostala z Piberu část klisen
a hřebců anglických a anglo-arabských polokrevníků z linií Przedswit, Gidran, Furioso a North-Star. Z Radovce i plemenné klisny těchto kmenů. V Kladrubech byly za první světové války umístěny i tři ročníky lipických hříbat, která se po převratu také stala majetkem státu a v roce 1923 byla přeložena do Topolčianek.
Z původního velkého chovu starokladrubských koní zůstala jen dvě malá stáda vraníků a běloušů."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ