"Je třeba mluvit v Česku o rasismu
Řeči o rasismu se v posledních letech čím dál více rozšiřují do všech koutů České republiky. Najdou se lidé, kteří jsou toho názoru, že rasismus je opodstatněný, stejně jako existují lidé věřící faktu, že nemůžeme všechny osoby od nás odlišné hodnotit na základě většiny. Kdo má však pravdu?
Ať se jedná o jakýkoli národ, převážná část Čechů má jasno: Nechceme vás tady. Jste spodina. Ničíte naši zemi. Kradete nám práci. Nepatříte sem. A přestože je nutno uznat, že spousta zločinů na území této republiky vznikla a nadále vzniká rukou přistěhovalců, jako jsou např. Romové, žijí mezi námi i světlé výjimky, které doplácejí na činy svých soukmenovců. Nutno dodat, že kdybychom byli jako národ přístupnější, s velkou pravděpodobností by se změnil i přístup osob, k nimž je rasismus projevován. Rasismus se však nepromítá pouze do barvy pleti. Jde o mnohem víc. Je zde řeč i o náboženství a nejrůznějších druzích víry. Lidé jsou mnohdy příliš zatvrzelí, než aby si uvědomili, že nemůžeme druhým nařizovat co si myslet, co cítit a jakou víru vyznávat, stejně jako nezměníme barvu své pleti. Kvůli samotnému rasismu došlo už ke spoustě zbytečných úmrtí a to jen proto, že spousta z nás věří, že jsme mnohem lepší a výjimečnější rasa než ostatní. V ojedinělých případech došlo i k pokusům o vyvraždění „nepřátelské rasy“, což mělo hrozivé následky.
Otázka zní, co udělat, aby se situace zlepšila. Rasisté si kolikrát ani neuvědomují, že jimi jsou. Spousta se jimi stala pouze proto, že slepě následovala dav. Nenávist k ostatním rasám se nicméně s každým rokem prohlubuje a je třeba o ní a jejích důsledcích hovořit, aby se zamezilo horším věcem, než jsou obyčejné slovní útoky. Nejsme jediná rasa na tomto světě, a jelikož ty ostatní spolu s nejrůznějšími náboženstvími nezmizí, měli bychom to respektovat, nebo se o to přinejmenším pokusit."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ