1.

Úvod

2.	Co se změnilo od dob dětství

3.	Poděkování

4.

Závěr

" Sešli jsme se zde, abychom se slavnostně rozloučili s touto školou, s jejím vedením, celým pedagogickým sborem a s Vámi se všemi, kteří tuto školu neopouštíte, ale po prázdninách se opět vrátíte ke své práci zde ve škole, ke svým povinnostem všedního dne.
SVaším dovolenímse na chvíli vrátím zpět do doby, kdy jsme jako roztřesení prváčci vstoupili do této školy, očekávajíce věcí příštích. Pomalu jsme si zvykali na školní pořádek, ukázňovali se a načerpávali vědomosti svých učitelů. Nebyla to vždy cesta lehká – pro Vás, ani pro nás. Tak jako přibývalo svíček na našich narozeninových dortech, tak rychle ubíhala také naše školní léta, a my jsme se postupně seznamovali s neznámem jednotlivých předmětů, kterých také přibývalo. Tak jsme se prodírali pralesem pravopisu, hledali slovní druhy, počítali, vykružovali kružnice, řešili slovní úlohy, skláněli se nad moudrostí fyzikálních zákonů a bojovali s neúprosnými chemickými reakcemi, cestovali na mapách světem;cvičili jsme, zpívali a snažili se vyjadřovat i některým z cizích jazyků.

Na tuto dobu nelze nikdy zapomenout, protože to nebylo jen učení, ale i školní výlety a s nimi související veselé příhody; navázání nových přátelství, šťastné i nešťastné lásky, chvíle veselé i vážné.
Co se změnilo od dob našeho bezstarostného dětství prosyceného optimismem a vysněními ideami „Až budeme velcí “? Kromě zániku totalitního režimu a rozdělení Československa jsme se změnili především my sami, s naším perspektivním pohledem na okolní realitu, už bez růžových brýlí. Přišli jsme na systém tzv. taháků, napovídání spolužákům, sondování otázek k písemkám z vedlejší třídy; a pohazování houbou vystřídaly přestřelky křídami.
Zatímco na prvém stupni jsme bývali nuceni do učení a za každou horší známku nebo poznámku v deníčku jsme právem mohli očekávat nějaký nemilý trest od našich rodičů, nyní jsme již pochopili smysl učení – že se neučíme pro nikoho jiného než sami pro sebe, a jen na nás záleželo, jestli nás na střední školy přijmou, nebo ne. Dnes už máme naštěstí tato přijetí šťastně za sebou, a spolu prožíváme rozloučení s Vámi ostatními, i s touto školou."