"GOGOL N. V. Večery na dědince blízko dikaňky. Praha: J. Otto, 1998
autor: (1809 – 1852); prozaik, dramatik – kritický realismus; snaha o umění (bez uznání) – úředník; dílo: Mrtvé duše, Ženitba, Hráči…
kompoziční vrstva:
forma: próza
druh: drama
žánr: komedie
členění: 5 dějství

tematická vrstva:
námět: měšťáctví, ruská společnost
téma: povrchnost, zneužití situace, neřesti výše postavených lidí
motivy: karty, podvod, povrchnost, peníze, moc, známosti
prostředí: 30. léta 19. století; Rusko; vláda Mikuláše I.
postavy: Ivan Alexandrovič Chlestakov: trochu přitroublý, hovoří a jedná bez rozmyslu, je chytrý, využívá situace, namyšlený, má strach ze zatčení

Hejtman (Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij): vládne nekompromisně městu, hodně lidí se ho bojí, podplácí, vidí se jako velký pán v Petrohradu, důvěřivý

Petr Ivanovič Dobčinskij, Petr Ivanovič Bobčinskij: statkáři, oba stejní, hloupí, prospěchářští
Osip: sluha Chlestakova
autorova charakteristika díla: "Rozhodl jsem se shrnout v Revizoru na jednu hromadu vše, co je v Rusku špatné, o čem jsem věděl, a současně se všemu vysmát."


děj: Do malého ruského městečka přijíždí úředník Chlestakov se svým sluhou Osipem. Ubytují se v místním hostinci, kde už však záhy žijí na dluh. Tou dobou už se ale městečkem šíří zprávy, že má přijet na inspekci revizor. Všichni z města za tohoto revizora považují právě Chlestakova, díky čemuž se mu dostává spousty úplatků, darů, pohoštění a jiných drobných služeb, které on bez otázek a rád přijímá. Policejní direktor ho dokonce ubytuje u sebe doma a po jeho prosbě mu dá za ženu svou dceru. Chlestakov poté na naléhání svého sluhy odjíždí a direktor se chce pomstít všem měšťanům a obchodníkům, kteří si na něj u Chlestakova stěžovali. Do tohoto setkání však vpadne poštmistr s tím, že v dopise, který Chlestakov posílal a který on otevřel, se píše, že Chlestakov nebyl žádný revizor. Všichni jsou tím ohromeni a rozebírají, co o nich Chlestakov do dopisu napsal, když tu náhle přichází strážný a oznamuje, že přijel revizor a chtěl by je všechny vidět. Dílo končí "němou" scénou, v níž autor naznačuje, v jakém šoku a údivu všichni přítomní obyvatelé jsou."