1.	Údaje o knize

2.	Obsah knihy

" Petr Aubier žije v zámožné a počestné rodině. Jeho otec je soudce, matka je žena v domácnosti a jeho, o šest let starší bratr Filip, šel dobrovolně na vojnu hned na začátku války. Petr byl vždy velice výřečný a rád se ptal svého bratra na vojnu, kam má nastoupit už za půl roku. Když se však jednoho lednového odpoledne setkal v pařížském metru s krásnou mladou dívkou, jeho povaha se rázem změní. Je zamlklý a přemýšlivý. Jediný kdo si jeho změny všiml, je jeho bratr Filip. Petrovi však krásná dívka z metra nedala spát a tajně prohledává Paříž, aby ji našel. Jednoho odpoledne, když šel po seinském nábřeží kolem Institutu, ji znovu uviděl. Neváhal a běžel za ní. Dali se spolu do řeči a oba se ujistili o svých citech. Zamilovali se do sebe. Od toho odpoledne se už od sebe neodloučili. Každé odpoledne se scházeli na stejném místě a povídali si. Později se spolu procházeli pařížskými uličkami a chodili se občerstvit. Lucie, tak se ta dívka jmenovala, byla malířka. Její matka, v mládí bohatá, se zamilovala do chudého učitele. Její rodiče však jejich vztahu nepřáli, a tak je nechali na pospas osudu. Luciina matka si však mladého učitele vzala a byla s ním šťastná, dokud náhle nezemřel. Lucie a její matka zůstali „na dlažbě“. Proto Lucie nemohla dostudovat a věnovala se malířství. Svoje obrazy se jí však nelíbily, protože nebyly takové, jaké je chtěla mít. Říkala o nich, že to jsou mazanice. Petr měl stejný názor. Lucii měl však rád a nevadila mu její „chudoba“.
První světová válka právě vrcholila, ale oba milenci si jí nevšímali. Oba si říkali, že brzo zemřou, a tak je třeba si užívat své lásky. Navíc měl Petr zanedlouho odejít na vojnu. Proto byli stále spolu. Po Petrově dlouhém naléhání, ho konečně Lucie pozvala k sobě domů, aby ho namalovala. Jejich setkání u ní doma začalo trapným mlčením, ale když Petr ukázal Lucii svoje fotky z dětství, rozhovořili se oba a skončili a pozdě v noci. Stále se scházeli každý den a vše plynulo stejně fádně. Až jednou se v rozhovoru dostali na téma, které dlouho oběma nedalo spát. Až doposud se jen občas políbili, ale již dlouho chtěli víc. Strávit spolu noc. Dohodli se na konec března. A právě v onen osudný den, 29.března 1918, šli spolu do kostela na mši. Když spolu seděli uvnitř a naslouchali krásné hudbě, přerušil příjemnou chvíli zvuk výbuchu a oba milence pod sebou pohřbil mohutný pilíř kostela."