Nemoc ,,Tetanus" u zvířat, rozsah 5 stran
Obsah:
Úvod: Proč jsem si vybrala toto téma

1.

Historie

2.	Podrobná charakteristika

2.1.

Původce

3.	Vznik onemocnění

4.	Přenos a inkubační doba

5.	Klinické příznaky

6.	Lokální a generalizovaný tetanus

7.	Diagnostika

8.

Léčba

9.	Prevence, očkování, vakcíny

"Klinické příznaky onemocnění jsou pozorovatelné za 5-10 dnů od proniknutí C. tetani do organismu, ale i s latencí většinou 2-3 týdny (obvykle od úvodních příznaků ke generalizovanému postižení neuplyne více než 48 hodin). Každý živočišný druh je ale na tetanus jinak vnímavý. U psa klinické příznaky nastupují tehdy, je-li vystaven 600 násobné dávce toxinu, u kočky to je dokonce 7 200 násobná dávka, a naopak třeba ptáci jsou vůči tetanu podstatě odolní. Dalšími vnímavými živočišnými druhy jsou koně, ovce, morčata, myši, králíci a v neposlední řadě také lidé. Místo poranění nemusí být zřejmé a například poranění na hlavě bývá doprovázeno rychlejším nástupem klinických příznaků. Intenzita a rozsah klinických příznaků jsou dány místem poranění, které přímo souvisí s místem vstupu infekce do organismu. Dalším místem, které toxin postihuje je bránice. Pokud dojde k současnému spasmu svalů hrtanu, mezižeberních svalů a bránice, tak se zvíře (i člověk) během několika málo minut udusí. Dále byl také popsán vliv tetanospasminu na autonomní vegetativní nervový systém, což je vážná komplikace u pacientů s těžkým průběhem onemocnění a může způsobit i srdeční selhání a zástavu srdce, projevující se otoky končetin, dušností nebo také cyanózou sliznic. Charakteristickými projevy tetanu u psa jsou ztuhlost poraněné končetiny a kulhání, v důsledku čehož se pohyb stává toporným a drobivým. Pokud se toxin rozšířil do centrálního nervového systému, objevuje se křeč žvýkacích svalů znemožňující otevřít dutinu ústní, charakteristický sardonický úsměv (risus sardonicus), zvíře začíná být podrážděné a lekavé, má problémy s polykáním (důsledek je nadměrné slinění), stažené svaly mezi ušima v podobě „nařasení kůže“, různě intenzivní výhřez 3. víčka, ztrátu schopnosti mrkat, zarudlé spojivky (tento stav lze jednoduše zaměnit za zánět spojivek). Dalšími znaky je citlivost na světlo a zvuky (tleskání může vyvolat až záchvat a každý z těchto zvukových nebo světelných podnětů zhoršuje ztuhlost těla, která může vést v krajních případech až ke zlomeninám nebo vykloubení končetiny), zvíře začíná být podrážděné a lekavé, stažení koutků tlamy a oči dozadu a psi s převislýma ušima mohou mít vzpřímené ušní boltce. Tetanus postihující celé tělo zvířete má mnohem horší prognózu než lokalizovaná forma tetanu postihující jednu končetinu. V pokročilých fázích následkem nadměrného svalového napětí postižené zvíře buď pouze stojí na strnulých natažených končetinách, nebo není schopno chůze a ulehá do boční polohy. Svalové křeče způsobí často velmi výrazný vzestup tělesné teploty až nad 40 stupňů Celsia a Později se průběh nemoci může zkomplikovat neschopností močit, kálet a ochrnutím trávicího traktu. Podle studie Kalifornské univerzity se pacienti s tetanem dají rozdělit do čtyř skupin podle závažnosti průběhu. Do první skupiny patří pacienti schopni chůze, kteří mají zúžené zornice, sardonický úsměv, napřímené uši, jsou citliví na světlo a nemohou otevřít tlamu. Druhá skupina se skládá z pacientů nesoucích všechny příznaky z první skupiny, kteří ještě k tomu mají napřímený ocas, ztuhlé končetiny a obtížně se jim polyká. Třetí skupinu tvoří pacienti s příznaky z první a druhé skupiny a k tomu mají svalové třesy a občasné záchvaty. Čtvrtou a zároveň poslední skupinu tvoří pacienti, kteří mají všechny příznaky z prvních tří skupin plus extrémně vysoký nebo nízký tlak a případně také zástavy dechu. Častou příčinou úhynu je zástava dýchání a srdeční činnosti"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ