“ Autor: Sofoklés
(asi 496 – 406 před Kristem)
Po Aischylovi druhý z velkých řeckých tragických básníků. Ve svých milovaných Athénách zastával i některé významné státní úřady. Napsal 123 tragédií a satirických dramat. Zachoval se zlomek satirického dramatu Slidiči a sedmi tragédií:
Tragédie: Aias
Trachiňanky – tragédie stárnoucího Hérakla a jeho manželky Déianeiry
Oidipus vladař
Oidipus na Kolóně
Elektra
Filoktétes – zpracovává jednu z epizod trojské války a zdůrazňuje protiklad
mezi přímým jednáním a názorem, že účel světí prostředky, který reprezentuje Odysseus.
Ve svých hrách je Sofoklés zastáncem starých ideálů občanské etiky. Jedince, kteří svým jednáním chtějí překročit lidské meze odsuzuje k tragickému pádu. A naopak povznáší ty, kteří svými činy prokazují úctu k vlasti, zákonům, rodině a bohům. Na scénu zavedl Sofoklés třetího herce a úlohu choru omezil na komentování ději, čímž podtrhl i jeho obecnější význam.


Po smrti thébského krále Oidipa se v bratrovražedném boji o trůn zabíjí Oidipovi synové Eteoklés a Polyneikés. jejich strýc Kreón, nový král Théb, dá Eteokla jako ochránce města s poctami pohřbít. Zakáže však pod trestem smrti pohřbít Polyneika, protože vtrhl v čele nepřátelských vojsk proti Thébám.
Antigona, Eteoklova a Polyneikova sestra, se domnívá, že mravní povinností, ba přímo božským příkazem sourozenců je pohřbít bratra. nepohřbený mrtvý nemá totiž v podsvětí pokoj. Antigona proto vyzývá mladší sestru Isménu k vykonání pohřebních obřadů. Ta se však bojí Kreontova hněvu a odmítá. Antigona však cítí, že musí splnit svou mravní povinnost.
Kreón veřejně zdůvodňuje zástupcům lidu své nařízení. Hlídač přináší zprávu, že někdo vykonal nad Polyneikem pohřební obřady. Kreón žádá viníka. domnívá se, že tento čin byl namířen proti němu. Proti jeho vládě, která někomu nevyhovuje. Získanou mocí se v něm probouzí krutost. Antigona je přistižena při pohřbívání svého bratra a přivedena před Kreónta. Veřejně obhajuje svůj čin a nenechá se zastrašit ani strašnou smrtí. Kreón na výstrahu ostatním nechává Antigonu zaživa zazdít.
Od prchlivého jednání neodvrátí Kreónta ani jeho syn Haimon, Antigonin snoubenec, který otci připomíná, že se chová jako tyran. Antigona je opravdu zaživa zazděna. Kreón dostává strach teprve z trestu bohů, před nímž ho varuje věštec. Chce odčinit své jednání. Dává pohřbít Polyneika, chce omilostnit Antigonu...."