"Náměstí Hrdinů je posledním Bernhardovým dramatickým dílem. Poprvé bylo uvedeno ve vídeňském Burgtheateru 4. listopadu 1988, tři měsíce před autorovou smrtí. Inscenace vznikla jako příspěvek ke stému výročí Burgtheateru a zároveň také jako připomenutí padesátého výročí obsazení Rakouska Hitlerem. Uvedení hry způsobilo v Rakousku skandál.
Příběh se odehrává v bytě s okny na Náměstí Hrdinů, ve kterém se sejde rodina Schusterova společně s nejbližšími příbuznými. Důvodem je pohřeb profesora Josefa Schustera, který v tomto bytě žil a svůj život ukončil skokem z okna právě na Náměstí Hrdinů. V prvním dějství vystupují pouze hospodyně a služebná, které balí a uklízí byt. Z vyprávění hospodyně, paní Zittelové, získáváme představu o profesorově životě, o stíhání nacisty, útěku do Oxfordu a návratu po válce zpět. Ve druhém a třetím dějství se již vrací panstvo z pohřbu a chystá se smuteční hostina. Největší pozornost je upřena na Rudolfa Schustera, bratra zemřelého profesora, který se staví do opačné pozice než jeho bratr – nikdy proti ničemu neprotestoval, před problémy utíkal a sebevraždy by nebyl nikdy schopen. Jeho rezignace je však jen vnější slupkou, v určitých momentech se projevují prvky sarkasmu a ironie. Podobný protiklad představují i jeho dvě neteře (dcery zemřelého) Anna a Olga. Jedna je výbušná, bojuje za lepší svět a společnost, druhá vše jen odevzdaně přijímá. Nejtragičtější postavou příběhu je žena zemřelého. Celých 30 let, co bydlí v tomto bytě, slyší ovace Vídeňáků vítajících Hitlera v roce 1938. Při smuteční hostině je tento křik stále hlasitější, až paní profesorovou přemůže a ta umírá.
Bernhardova hra má silný politický nádech. Především poukazuje na sympatizování Rakušanů s Hitlerem, trvající nenávist k Židům a nechuť vyrovnat se s minulostí. Robert Schuster vyslovuje jasnou kritiku poměrů v Rakousku, obrací se proti politikům, církvi i papeži. „Stát smrdutá a smrtelná kloaka, církev celosvětová podlost, lidé kolem dokola propastně ohavní a tupí, spolkový prezident vychytralý prolhaný šosák a úhrnem deprimující postava. Kancléř mazaný státní čachrář, papež podává ve svých komnatách takzvaný teplý oběd pro bezdomovce a nechává tuto skutečnost rozhlásit po celém světě.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ