1.	Nejstarší dochovaná památka

2.	Starožidovská hudba

3.

Pravěk

4.	Starověká orientální hudba

5.	Antické Řecko

5.1

Směry

5.2

Tóniny

5.3	Vokální hudba

5.4	Instrumentální hudba

5.5	Způsoby formování řecké hudby

„STAROVĚKÁ ORIENTÁLNÍ HUDBA
Asi 4. - 1. tis. BC. Starověká hudební kultura navazuje na kulturu pravěkých obyvatel. Neprovozuje se jen kolektivně, objevují se první profesionální hudebníci. Dělba práce s sebou přinesla zřetelné dělení hudby lidové a umělé. Stále vokální a vokálně instrumentální projev. Množství nástrojů schopných hrát melodii. Konstrukci neurčovaly požadavky sluchu, ale číselné symboliky.
Melodika – vycházela z tónových řad, nepravidelné dělení oktávy, intervaly čtvrttónové a šestitónové, z jednotlivých řad se používala např. pětitónová = pentatonika anhemitonická – c,d,e,g,a
Rytmus – opakují se rytmické modely

ANTICKÉ ŘECKO
Hudba se výrazně uplatňovala v soukromém i veřejném životě. Těsně spjata s poezií a tancem. Vokální i instrumentální tvorba.
V hudebním smýšlení dva směry:
a) směr KANOIKÚ – základem hudby číselné vztahy. Podle Pythagora počítali poměry mezi jednotlivými tóny – podle toho určovali hudební zákonitosti
b) směr HARMONIKŮ – vycházeli z hudební, slyšitelné praxe
Řekové rozlišují tři nejdůležitější tóniny:
a) dórská – měla působit ušlechtile
b) fryžská- měla rozněcovat vzrušení a vášnivost
c) lýdská – měla měkkostí vyvolávat smutek

VOKÁLNÍ HUDBA – jednohlasá, doprovod zněl stejně jako zpěv
INSTRUMENTÁLNÍ HUDBA – jednohlasá, nástroje hrály unisono
Způsoby formování řecké hudby:
• drama – spojuje slovo, hudbu, tanec. Antické tragédie viz literatura
• lyrika – monodická = zpívaná jedincem. Chórická = zpívaná sborem. Např. Sapfo
• instrumentální formy – pro dechový nástroj aulos, strunný nástroj kithara
Vedle toho ukolébavky, písně svatební, pijácké, pohřební, pracovní, pochodové, válečné,… Hymny na oslavy bohů a hrdinů – ódy. (Seikilova píseň – kolem 1. stol.)“