Zvoní



Kategorie: Fejeton

Typ práce: Slohové práce

Škola: Gymnázium, Kolín III, Žižkova 162, Kolín III

Charakteristika: Fejeton o jednom dni, kdy se stalo až příliš hlučných událostí. Publikováno v časopise Eldorado (prosinec 2010).

Obsah

1.
Zvonek ve škole
2.
Hluk na ulici
3.
Hluk doma
4.
Nesnáze ve výtahu
5.
Konečně ticho

Úryvek

"Zvoní
Zvoní. Všichni náhle balíme zběsile své věci do tašek, každý se hrne rychle ven ze třídy, hlavně aby byl co nejdříve doma. Učitelka na nás ještě něco křičí o zopakování si renesance, ale to v tom spěchu už málokdo vnímá. Obouvám si v šatně botasky, když tu se rozezní požární alarm. „Už nám zvoní hrana,“ povídá mi spolužačka, a když vycházíme ze šatny, proběhne okolo nás jeden oktaván v masce Frankensteina, kterého pronásledují Fantomas a Kočičí žena. Tomu se říká pořádné poslední zvonění.
Před školou se loučím se spolužačkou, vyndávám sluchátka, abych nemusela poslouchat zvuky ulice, a mířím k domovu. Vidím projíždějící sanitku, která zřejmě veze akutní případ, místo sirény však slyším kvílejícího zpěváka. No, takové znamení, že mají řidiči uvolnit cestu, by bylo taky účinné, a hlavně stylové. Když přecházím silnici, těsně přede mnou zabrzdí auto. Řidič zuřivě gestikuluje a asi i něco křičí, ale já po šoku přidám do kroku a snažím se rychle zapomenout.
Stojím doma u vchodu a snažím se najít v batohu klíče. Bohužel ani na dně se vítězný cinkot neozve a tak zvoním a doufám, že máma není zrovna se setrou na procházce. Naštěstí ne, brzo se rozezní bzučák. Jak jedu výtahem nahoru, slyším kromě jekotu zpěváka i jekot jiný. Ano, jakmile vystoupím z výtahu, už na mě máma křičí, kde mám klíče a proč jsem nezazvonila potichu, protože jsem vzbudila sestru. Pláč naší malé Markétky krásně zaplnil celé patro. Beru si vodítko a jdu vyvenčit naši fenku.
Z plánované malé procházky se stává poněkud delší, ale to nevadí, alespoň má máma čas sestru znovu uspat a snad aspoň trochu opadne její zlost. Jedu opět výtahem nahoru, najednou se však výtah zastaví a já zůstávám trčet mezi druhým a třetím patrem, kde se rozhodně vystoupit nedá. Fenka je evidentně nervózní, začne štěkat. Zkouším křičet, ale nikdo mě zřejmě neslyší. Tak zvoním na nouzový zvonek, křičím znovu a víc, než zpěvák ve sluchátkách, víc než na m křičela máma. Nic. Po půl hodině konečně někdo přišel dolů do haly a ano, je to opravář výtahu, který mne ujišťuje, že za chvíli budu venku.
Ticho. Po celém tom náročném dni ležím v posteli a jsem opravdu vděčna za chvíli ticha. Přemýšlím, jak muselo být krásné, když se naši předci mohli jít v noci projít, aniž by jim svítily pouliční lampy na cestu a oni viděli hvězdy, aniž by museli poslouchat zvuky aut. Ale zas na druhou stranu život byl mnohem méně pohodlný. I když jim to určitě nevadilo. Nařizuji si na zítra budík a doufám, že až zítra zazvoní, nebude to to poslední zazvonění, které uslyším."

Poznámka



PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x50479208c6ba2.zip (9 kB)
Nezabalený formát:
Zvoni.doc (35 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse