Hroši


Kategorie: Biologie

Typ práce: Seminárky/referáty

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Práce charakterizuje čeleď hrochovitých a uvádí její rozdělení. Následně se věnuje nejznámějšímu představiteli této čeledi - hrochu obojživelnému, přičemž popisuje jeho fyzickou stránku i chování v přírodě. Stručně se zmiňuje o hrošíku liberijském.

Obsah

1.
Hrochovití
2.
Hroch obojživelný
2.1.
Fyzická stránka
2.2.
Chování hrocha v přírodě
3.
Hrošík liberijský

Úryvek

"Hroch obojživelný
Mohutný a zavalitý hroch obojživelný se po souši pohybuje značně těžkopádně. Jedině mladá zvířata jsou schopna pohybu, který můžeme nazvat rychlejším během. Přesto dokáže za noc urazit až 10 km, než nalezne vhodný zdroj potravy. Ve vodě se však cítí mnohem lépe. Dobře plave, anebo chodí po dně, protože pro jeho těžkou kostru ho voda příliš nenadnáší. Pod hladinou na jedno nadechnutí vydrží běžně 3-5 minut, rekordně až půl hodiny. Pod hladinou uzavírají hroši nozdry i uši, často nad hladinu vynoří jen oči a pozorují okolí. Hroch je na vodu vázaný. Vyskytuje se jen tam, kde se nacházejí hluboké vodní plochy-stojaté nebo mírně tekoucí-a v jejich okolí snadno dosažitelné porosty travin. Dospělý hroch denně spotřebuje 40-60 kg potravy, tedy asi 1-1,5 % své hmotnosti, což je řádově o polovinu méně než ostatní kopytníci (2,5 %). Hmotnost hrocha je 1-3,5t. Vodní rostliny tvoří jen malou, doplňkovou část jeho jídelníčku. Na pastvu vycházejí hroši se soumrakem, a to i několik kilometrů od vody, a věnují se jí 5-6 hodin. Zbytek času líně polehávají v bažinách či na mělčinách. Na příhodných místech se někdy shromažďují stovky až tisíce. Většinou stádo tvoří 10-15 jedinců, jde především o samice s různě starými mláďaty, jindy jsou stáda vedeny samci, nebo společenstva mladých samců. Lze však také zastihnout i hrochy samotáře. Dospělí samci jsou přísně teritoriální a na břehu jezera nebo řeky si hájí své území 500 m dlouhé a až 500 m široké. Čas od času se mezi samci strhnou urputné boje o nadvládu nad územím, o čemž svědčí četné jizvy na kůži. Než však dojde k boji snaží se poměřit si síly zíváním, při kterém na sebe hrozí mohutnými špičáky. Hroši se dorozumívají poměrně bohatým hlasovým repertoárem a to i pod vodou. Některé hlasy dosahují intenzity až 115 decibelů. Délka březosti samic je 227-240 dní a rodí se 1 nebo 2 mláďata. Většina mláďat se rodí v období dešťů, kdy je nabídka potravy nejvyšší. Novorozený hroch může přijít na svět ve vodě i na souši. Po narození váží 25-55 kg, za rok svoji hmotnost více než zdesateronásobí. Voda je jeho živlem od narození, neboť umí dřív plavat než chodit, a dokonce dokáže sát mateřské mléko pod vodou. Hroši sice pohlavně dospívají ve 3-4 letech, ale v přírodě se do rozmnožování zapojují až ve věku 6-15 let. Nejdelší známý věk z přírody je 41 let a ze zajetí přes 54 let. Délka těla je 2,8-3,5 m, délka ocasu je 35-50 cm, výška v kohoutku je 1,3-1,65 m. Hroši původně žili v Africe na jih od Sahary a v povodí Nilu, nyní ostrůvkovitě. Hroch sice nepatří mezi ohrožená zvířata, ale jeho početnost i rozsah rozšíření se díky lovu pro maso snižuje. Největší rozšíření je v rezervacích a národních parcích. Celková současná početnost se odhaduje na 150 000 jedinců.

Další druhy hrochů

Nyní existují pouze dva druhy hrochů, již zmíněný hroch obojživelný a hrošík liberijský, který se starými názvy nazývá hrošík zakrslý nebo hroch zakrslý. Hrošík liberijský není jen zmenšenina hrocha obojživelného, ale při pozornějším pohledu nemohou uniknout některé rozdíly."

Vlastnosti

STÁHNOUT PRÁCI

Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x480f37517abca.zip (8 kB)
Nezabalený formát:
Hrosi.doc (36 kB)
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.

Diskuse