"Postižení Sofie Zenobie se začalo projevovat zvláštním způsobem – kdykoliv si jí někdo všiml, začala se červenat a vycházel z ní takový žár, až se na ní pálily šaty. Jako by nasávala všechnu hanbu kolem sebe a styděla se za celý svět. Na dvorku vedle jejich domu se bývalá milenka jejího otce rozhodla chovat krůty. Sofiina matka Bilkís si na ptáky stěžuje. Další den ráno najdou Sofii Zenobii spící uprotřed krůtího výběhu. Všem ptákům utrhala hlavy a vytáhla krkem vnitřnosti. V noci začíná mít zdravotní problémy, celé její tělo pokryly veliké zánětlivé vředy. Autor to nazývá nemocí z hanby. Sofia je odvezena do nemocnice, kde ji dostává k ošetřování Omar Chajjám. Nemoc je diagnostikována jako totální zhroucení imunitního systému, vlastně jakási snaha těla zničit samo sebe. Omar se do opožděné a nemocné Sofie iracionálně zamiluje. Sedm let o ni pečuje, až si získá náklonnost jejího otce.
Mezitím se její sestra Radost chystá na svatbu, kterou jí domluvili rodiče. Má se provdat za Hárúna Harappu, syna Malého Míra. Těsně před svatbou ji však okouzlí uhrančivý kapitán Talvár Ulhak. Svatba je nachystána, hosté pozváni, ale Radost si postaví hlavu, že si Harúna nevezme. Její rodiče však nechtějí utržit hanbu před celým příbuzenstvem, svatba musí být, a tak nakonec povolí Radosti provdat se za Talvára.
K obřadu došlo, ale byl přerušen incidentem, kdy se v Sofii Zenobii opět probudil démon a ona napadla budoucího manžela své sestry. Ten musel být převezen do nemocnice a nemohl od té doby otočit hlavu na jednu stranu."