1.

Úvod

2.	Analýza textu

2.1.

Tématika

2.2.

Ženy

2.3.

Bůh

2.4.

Postavy

2.5.	Osudy postav

3.

Závěr

“Analýza textu

Jsou to příběhy lidí, kteří mají na první pohled zcela obyčejný život, který ale, jak se později dovídáme, úplně obyčejný není. Autor uvažuje o životě a přežívání a naproti tomu zde najdeme velmi často téma smrti, umírání a utrpení. Člověk k smrti směřuje a je jí stále nablízku. „Nicméně i smrt je součástí života, tečkou za tím, že jsme tady (byli).“ (Horák, O. 2006).
Autor se v povídkách zaměřuje na určitou událost, která je podložena minulostí. Právě ta je v příběhu mnohdy důležitější než přítomnost. Jde o životy lidí, kteří přišli o někoho blízkého nebo zažili něco bolestného; životy lidí, kteří „tady ještě jsou“. Obě roviny (přítomnost a minulost) se protínají a přináší určité očekávání do budoucnosti. Ta je sice mlhavá a mnohdy zoufalá, přesto ale přináší nějakou naději: „Ale tvůj život ještě není celý. Ještě tu jsi.“ (Balabán, J. 2006: 194). Dokonce i v nejtragičtější povídce Světlana se dočkáme optimistického závěru, kdy se dcera dostane z traumatu a přichází obrat v jejím chování.
Určité světlo, naději v podobě jiskřičky nachází autor i v ženách. Dokáže se vcítit do ženských postav a uctívá jejich vztah k dětem. Ale i v tomto vztahu se mohou objevit krutosti, jak je ukázáno v povídce Mléčná dráha, kdy matka, která trpí cukrovkou, upadne do bezvědomí a děti ji zachrání. Ale i v jejich přítomnosti se ocitá v jakémsi zoufalství a pociťuje vnitřní samotu: „A tak na tom jsem. Město se prohýbá jídlem. Žrádlem, a ne ledajakým, přetékají i spižírny rodin s nízkými příjmy, berou si na to půjčky, aby měli něco extra. A já tu zmírám v zoufalé potřebě tří kostek cukru nebo tří krajíců chleba.“ (Balabán, J. 2006: 80).
Otázka Boha se v knize nevyskytuje příliš často, ale můžeme zde zřídka najít jak náznak pochybnosti o existenci Boha, tak i kritiku víry: „Tohle má být víra? Že to moje zlé padne na někoho jiného? Proto věříme, že to tam na Golgotě ještě neskončilo? Proto ho nutíme umírat a vstávat pořád znovu? Aby Bůh nechodil jako smrtka po návsi, jako vraždící komando v zemi egyptské o veliké noci. Jen natíráme, natíráme futra beránkovou krví, aby si nás náhodou nespletli a nevtrhli k nám a nevytáhli nám děcko z postýlky a nerozbili mu hlavu právě o ta futra, na kterých by beránkova krev chyběla. Takže natíráme. A to je naše víra.“ (Balabán, J. 2006: 93)."