"Mladá jeptiška byla pověřena, aby se celou noc modlila u nedávno zesnulého člověka, neboť si to přejí její příbuzní. Jeptiška to dělá poprvé. Dojde k určenému domu a příbuzní ji uvedou k mrtvole. Jeptiška poklekne a začne se modlit. Z jejích modliteb ji ale vyruší rozhovor, který vedou příbuzní ve vedlejším pokoji. Dozví se z něho, že mrtvola je dívka, která měla před svatbou a ve svatebních šatech se zabila. Jeptiška začne přemýšlet nejdřív proč to dívka udělala a nakonec přemítá o svém životě:
Mladá dívka Berta přijíždí se svými rodiči do Prahy, aby zde vstoupila do penzionátu. V penzionátu se seznámí s Jindřiškou a stanou se z nich nejlepší přítelkyně. Jednou jdou obě dívky ze svatovítského chrámu a Berta uvidí mladíka, do kterého se okamžitě šíleně zamiluje.
Po několika měsících se jí svěří Jindřiška, jak se strašně zamilovala. Berta poslouchá její vyprávění a cítí se úplně stejně, dokud ale Jindřiška neoznačí předmět své lásky. Je to ten mladík, kterého miluje i Berta. Bertě to zlomí srdce, ale nechce nikomu říct příčinu své zasmušilosti. Odjede zpátky domů s rozhodnutím odloučit se od radostí světa. Proto vstoupí do kláštera jako sestra Magdaléna. Pak se jeptiška vrací v myšlenkách k mrtvé dívce.
"Kdo jsi a proč - proč jsi tak náhle přetrhla pásku života?" myslí si. "Bylas mladá, jak pravili, a veselá, švarná - a na pokraji štěstí pozemského… A přece, přece - - Kéž by bylo možno vyčíst odpověď z tvé tváře - z tvých kalných očí - z tvé ledové ruky! ...Snad jsi milovala - vroucně, plamenně, vášnivě, šíleně … Ah - ano, ano! Skoro se mi zdá, jako bych ti záviděla … Zemříti, když jsi byla číši lásky snad až do dna vypila."