"Taras Bulba je kozák, kterému se vrátí ze studií synové, Ostap a Andrij. Bulba je tvrdý kozák, a rozhodne se, že vezme své syny ke kozákům do Síče. Síč bylo město kozáků, něco jako husitský Tábor. Vše tam bylo všech, a nikomu nic nepatřilo. Před odjezdem, jak kázal jeho “dobrý” zvyk, doma vše patřičně zdemoloval, a vyhnal svou ženu. V Síči nebyla nuda, celý den se tam opilí kozáci rvali a hádali, ale Bulba si myslel, že pro mladé lidi je nejlepší válka, aby se zocelili, a stali se z nich statní kozáci. Starý ataman však o válce nechtěl ani slyšet, že prý mají s Tureckem mír. Taras zařídí vzpouru, a Atamana svrhnou. Sám pak zařídí, že jako nový Ataman je zvolen jeden jeho přítel. S ním se pak začne dohadovat, o možných alternativách války. Najednou však do Síče přijede posel, který sem donese zprávu, která všechny velmi popudí. V Polsku prý utlačují pravoslavné křesťany, a v kostelech vybírají poplatky Židi. To všechny tak rozbouří, že se hned začnou připravovat na cestu a všechny židy a Síči naházejí do řeky. Jednoho však Taras zachrání, protože se znal s jeho bratrem. Když za několik dní vtrhnou do Polska, představují tam pohromu. Zapalují pole s právě dozrávající úrodou, plení a pálí města, zapalují lesy. Když se město brání, město jednoduše oblehnou, a nechají vyhladovět. O jednou takovém ležení vypráví autor podrobněji. Obléhali už město několik desítek dní, když k Tarasovu synovi Andrijovi přijde jakási vyhublá tatarka. Nejprve neví o co jde, ale nakonec si vzpomene, že se jedná o služku jedné krásné panny, do které se zadíval v jednou ukrajinském městě. Tatarka mu vysvětlí, že paní je ve městě i s rodiči, a že ho žádá o trochu jídla. Andrij hned opatří několik bochníků chleba, a odejde s tatarkou podzemní chodbou do města. Panna ho uhrane. Zamiluje se do ní, a zradí kozáky. Přijme polský armádní stejnokroj. Ten večer přepadne kozáky ve spánku armáda, která přijela městu na pomoc. Kozáci však mají stále nad armádou převahu, nenechají jí z města vyjet, a hladovění začíná nanovo. Tou dobou však přijde kozákům zpráva, že Síč přepadli Turci. Kozáci se dohadují, zda pokračovat v obléhání města, a vysvobodit zajaté, či jít na Turky. Nakonec zůstane část u města, a část jede na Turky. Při jedné bitvě, kdy se snaží armáda dostat z města, zemře jeden Ataman, a oddíl si za nového Atamana zvolí Ostapa, druhého Tarasova syna. Při další bitvě vyjede v čele polských vojsk Andrij. Taras nařídí, aby ho odlákali k lesu, a tam ho prokleje a zastřelí. nakonec jsou po mnoha bitvách poraženi, a někteří zajati. Jen málokterým se podaří uprchnout. Tarase Bulbu zachrání jeho přátelé, a v Síči ho ještě asi dva měsíce léčí. Od té doby je Taras zamlklý, a myslí na svého syna, kterého naposledy viděl, jako ho zajali nepřátelé. Podplatí žida, kterého předtím zachránil, aby mu zařídil setkání s jeho synem. Žid to zařídí, a Taras je svědkem jeho popravy. Když se vrátí, je již Síč plná nových mladých kozáků, a zanedlouho se vydají opět na Polsko. V Polsku však někteří Atamani podepíšou mír, a jen někteří se nechají přesvědčit Tarasem, že neradno věřit Poákům. Kozáci, kteří zůstali s Tarasem, plení Polsko, zapalují města, pole, lesy, šlechtická sídla i zámky. "