1.

O knize

2.

Děj

"Henri Charriere: Motýlek
Autobiografický román z roku 1969.
Henri má přezdívku Motýlek, je roku 1931 kvůli křivému svědectví odsouzen za zabití na doživotní nucené práce do kolonie ve Francouzské Guayaně. Po odsouzení začne vymýšlet jak utéct. Žene ho touha po svobodě, a po pomstě.

Motýlek má jakožto "zvlášť nebezpečný" trestanec být okamžitě převezen na jeden z Ostrovů Spásy, což by vylučovalo jakoukoli možnost útěku.
Díky kamarádům je načas umístěn v nemocnici a využívá šanci k útěku. Spolu s Clousiotem a mladým efébem Maturettem se vydávají na moře. Doplují až na Trinidad, ale protože anglické úřady jim povolují pouze čtrnáctidenní zotavující pobyt, musí se znovu vydat na cestu spolu s dalšími třemi uprchlíky.
Přes ostrov Curacao chtějí dojet do Britského Hodnurasu. Jejich tři spolucestující nechtějí podstoupit tak dalekou cestu, domluví se, že je vysadí v Kolumbii. Bohužel Kolumbijci je chytí a uvězní.
Motýlek znovu uprchne – tentokrát sám – a dostává se k indiánům na poloostrově Guajira. Stráví zde sedm měsíců, ale potom si vzpomene na svou pomstu a odchází od svých indiánských žen a nenarozeného dítěte. Znovu je chycen, převezen do Guayany a odsouzen na dva roky na ostrov Svatý Josef.
Druhý díl začíná Motýlkovým pobytem v káznici, kde jsou vězni ve tmě, naprostém tichu, podvyživení, bez procházek či lékařské péče. Se štěstím Motýlek přežije a po dvou letech je převezen. Následuje další útěk, devatenáct měsíců v káznici a pobyt na Ďáblovi.
Až devátý útěk je 100%. Protože je válka, země již nevydávají uprchlíky zpět a tak Motýlek může zakotvit nejprve v Anglické Guyaně a potom konečně ve Venezuele - po třinácti letech - jakožto právoplatný občan a člen společnosti.
Autobiografičnost románu je zpochybňována, spíše je pravděpodobné, že Charriere sepsal zážitky spoluvězňů ve Francouzské Guayaně."