"Jan Ámos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce

- alegorická skladba
V Labyrintu se Komenský představuje jako poutník, který prochází světem. Svět je uspořádán jako velké středověké město. Město má dvě brány: jednou se do města vchází - brána narození, a druhou se vychází - brána smrti.
Od brány života vede ulice dětství, po které poutník dojde k bráně rozchodu. V této bráně sedí osud a určuje každému průběh dalšího života. Uprostřed města se tyčí dva hrady, hrad Štěstěny a hrad Moudrosti, vládkyně světa.
Poutník prochází městem, aby poznal jeho zřízení. Chce město poznat, proto mu osud neurčuje žádné povolání. Osud mu také dovoluje si nějaké zaměstnání vybrat. Na cestách ho doprovází Vševěd Všudybud a Mámení.
Vševěd je symbolem lidské zvědavosti. Pro poutníka není však lehké poznat tento svět. Na očích má brýle mámení. Tyto brýle znázorňují lidskou pohodlnost, která se spokojuje s pouhým zdáním a domněnkami, místo skutečného poznání, co je na světě správné a nezbytné. Ve své slepotě se lidé snaží dostat na hrad náhodného šťěstí. Avšak pravá cesta z hradu ctnosti je zarostlá. Lidé se snaží dostat na hrad postraními uličkami jako ne nepravost. Poutník je nakonec uveden ke královně Moudrosti, vládkyně světa. Ta je obklopena rádkyněmi, které představují jednotlivé ctnosti.
Pak nastává soud mezi jednotlivými nectnostmi. Komenský je znázorňuje jako určité osoby. Například Šalamoun, představitel člověka moudrého, který se dá zlákat špatností světa. Lidská moudrost je zde stálá, aby mohla napravit celý svět.
Poutník dochází k poznání světa a je jím znechucen. Vidí, jak je svět zkažený a každý se žene jen za svým štěstím. Chce přeskočit hradbu světa, ale bojí se smrti. Nabývá opět klidu až tehdy, když ho Boží sluha zavede do komůrky svého srdce. Komůrku vyčistí a příjme Boha za svého hosta. S Bohem spraví svět křesťanů a pravé štěstí, které není slepé ani pomíjející, ale trvalé a zasloužené. Toto štěstí je doslova vybojované tuhým odříkáním a je zaslouženo na moudrosti božské."