1.

Kosmas

2.	Čtyři společníci

3.	Šebor a Bruno

4.	Paní Božetěcha

5.	Uloupené hrušky

"Kosmas byl kanovník (pomáhal biskupovi, staral se o bohoslužby). Nebyl ani velký, ani malý. Měl veselou a rozmarnou povahu. Byl umíněný, staral se o věci pošlechtilé. Jedl rád a stejnou ochotou zasedal k všelijakým spisům latinským, co se týkalo čtení byl vybíravý.
Žil bez starosti. Kosmas rád slýchával kdejaký příběh, zvával do svého domu chasníky. Od roku 1114 začali ke Kosmovi docházet čtyři lidé: První byl pohan zvířecího výrazu, zestárl v polním hospodářství, na neúrodné půdě, a který za moru přišel o celé příbuzenstvo. Druhý byl chromý zbrojenec, v polské válce přišel o ruku. Třetí byl chasník proslul jako nevyrovnatelný lučištník. Čtvrtý byl otrok, jemuž se podařilo uniknout. Kosmas měl tedy nové společníky. Žil v kanovnickém domě.
Kosmas pozval k sobě pohanské starce do domu. Stařec se rozmýšlel vyhledat kanovníka. Přátelé ho donutili jít za Kosmasem. Kosmas ho přijal s radostí. Povídali si o minulosti a jak lidí dříve věřili boha.
Šebor byl pražský kněz. Byl to člověk bez ctižádosti. Bruno byl mnich. Jak Šebor, tak i Bruno byl knihomol. Mezi Brunem a Šeborem vzplanulo nepřátelství a brzo na to se vyvinula nenávist mezi Kosmasem a Brunem. Někteří lidé si mysleli, že jejich nepřátelství měla prsty i paní Božetěcha.
Jednou Bruno nařídil, aby zbili starce. Zbili ho tak, že ani nemohl stát. Pomohl mu zbrojenec a k nim se přidal mnich. Došli na židovo pole. Na poli potkali žida. Stařec se zalekl, a na žida poslal kletbu. Stařec ráno zemřel a byl pohřben.
Jednou kdysi Kosmas z cesty se stavil u Šebora. Objali se a bylo slyšet smích a výkřik. Když paní Božetěcha umírala, přiznala jak krutě se chovala ke starcům. Jednoho dne zbrojenec a mnich se vydali na cestu s tím, že si mysleli, že najdou drahé kovy, ale nenašli kov, nýbrž sošku. Vrátili se domů s nadějí, že za sošku u Kosmase dostanou trochu jídla, ale Kosmas je vyhnal. Paní Božetěcha zemřela a po pohřbu Šebor ho navštívil Kosmase. Povídali si o posledních chvilkách své choti a vzpomněli si na Bruna.
Šebor se s ním nechtěl setkat, ale Kosmas mu připomněl, že lže sám sobě, tak ho pozval do domu. Otrok, zbrojenec a druhý zbrojenec a mnich, uloupili hrušky a některé hrušky chtěli zakopat do země. Při kopání je spatřil biskupský biřic a poté se dali všichni na útěk. Žid byl odsouzen zaplatit své hříchy hlavou. Mnich si uvědomil, že některé jeho skutky byly přičteny židovi, proto šel za Kosmasem. Kosmas ho vyslechl, kde mnich mu nezatajil, jak vykopal modlu, jde ji uložil, vyznal všechny své poklesky. Potom následovali k popravišti, cestou mnich myslel na kletbu pohanského starce."