1.

Báseň

2.

Rozbor

"Báseň
Ty hračky velikých dětí
mě znudily již. A lesy
dumavých sosen a smrků
zas šumí lhostejně.
-------------------------------------------------------
Po jitrech kouzelných přišly
dni pusté a bez výhledů;
po večerech doutnavých všecky
bolesti ulehlé.
-------------------------------------------------------
Tak prostřed přemoudrých lidí
mě zchvátil hnus a smutek.
Dech duše jsem nepocítil,
tep srdce nezaslechl!
-------------------------------------------------------
A rytmy zápasů lidských,
závratné vysoké tóny
bolestí, vzteku a pomsty
se ve mně vzbouřily
-------------------------------------------------------
v rostoucí refrén: Zpět v město!
Je teskno mi po večerech,
kdy bída v ulicích bloudí
a zoufalství a hlad.
-------------------------------------------------------
Je teskno mi po Praze mé
a po příteli mi teskno.
Být živou nitkou v té tkáni,
tak prudce citlivou!
-------------------------------------------------------
Revoltou chvět se a zníti
a budit echa v srdcích.
Addio, titěrná vilo,
addio, mecenáši!
-------------------------------------------------------
(Torzo života)

Rozbor
• jedná se o klíčovou báseň sbírky i klíčová báseň pro pochopení Tomanovy poetiky prvního období tvorby
• báseň opět vychází z autentického zážitku - Toman odešel z Prahy na venkov za zaměstnáním; zdánlivě měl všechny důvody ke spokojenosti - ocitl se uprostřed přírody, kterou vzýval a obdivoval, ve které zažíval kouzelná jitra, navíc uprostřed přemoudrých lidí, kteří jej podporovali (byli jeho mecenáši)
• přesto všechno Tomana zchvátil hnus a smutek; venkovské prostředí se brzy stává sterilním, chybí zde oduševnělost i vřelý cit"

Rozbor je zpracován formou odrážek.
Znění básně a úryvky z ní jsou značeny kurzívou.