1.

Báseň

2.

Rozbor

"Báseň
Nad mraků černou zdí červánků záře stála,
do řeky hodila sloup jisker plamenný,
jak zotvíral by kdos vše světla prameny,
zem v jasu tonula a ve světle se smála.
A vítr veselý z tmy houští a z tmy slují
vstal náhle vyplašen, vjel v stromů koruny
a lyrou byla zem a vše co roste, bují,
plá, kvete, vlní se, změněno na struny.
-------------------------------------------------------
A světla prameny do dlouhých padly stínů
a hudby akordy do tísně vodních řas,
strom každý požár měl v svém tmavočerném klínu
a tónů lijavec do vzduchu kolem třás,
a louže na cestách jak zrcadla se leskly
a plály purpurem jak číše zvrácené,
a třtiny skláněly své klasy zlacené
a deštné krůpěje kol drahokamy bleskly.
-------------------------------------------------------
A břízy, javory a duby plny suků
a modřín ztepilý, kleč chromá v moři zvuků
se chvěly s jásotem, a byl to jek a hvizd
a divé praskání a smích a ples a svist;
v té tónů orgii, jež rovnala se bouři,
v tom křiku po světle zněl triumf vítězný,
že cítil jsem, jak zem v zlatého prachu kouři
za sluncem letěla ve prostor bezmezný!

Rozbor
• mraků černá zeď - genitivní metafora
• červánků záře stála - převedení příznaku v substanci (místo „stály zářící červánky“), navíc inverze (bez inverze: „stála záře červánků“)
• subjekt prvního verše („červánků záře“) přesahuje i do verše druhého
• sloup jisker - lexikalizovaná genitivní metafora
• jak zotvíral by kdos vše světla prameny - přirovnání
• zem v jasu tonula a ve světle se smála - paralelismus realizovaný v rámci jednoho verše (významově příbuzná podstatná jména - „jas“, „světlo“ - rozvíjena slovesem)
• vítr veselý - „veselý“ - epiteton založený na personifikaci"

Rozbor je zpracován formou odrážek.
Znění básně a úryvky z ní jsou značeny kurzívou.