"V době, o které vám chci vyprávět, ještě nebylo žádné dvojměstí, ale dvě samostatné obce oddělené Labem a jeho slepými rameny, sem tam spojenými dřevěným můstkem.Tehdy se Stará Boleslav jmenovala jenom Boleslav a nebylo potřeba ji nějak odlišovat od Mladé, o té se všem mohlo leda tak zdát.Takže tahle první Boleslav byla vlastně na hranici s cizinou, dál už Přemyslovci z Hradu nevládli.
Křesťanství nemělo tak silné kořeny jako v následujících stoletích. Pro zdejší obyvatele to byla novinka, která sem přišla z veliké dálky a pohané mohli sotva uvěřit, že by jediný bůh byl tak mocný jako všichni jejich dohromady.Tenkrát taky neměl tolik svatých k ruce, aby mu pomohli vyslechnout všechny modlitby, tak, jako dneska a proto měl pořád plné ruce práce. Ale co se dalo dělat, když kníže na Hradě nechal postavit maličký kostelík Panny Marie. Byl sice jenom pro jeho soukromé potřeby, ale jasně tím krokem dal najevo, jakým směrem svoji zemi povede.
Když se tahle zpráva roznesla do širokého okolí, sešli se nejstarší muži z boleslavského hradiště na posvátném okrsku, tam, co ze země vyvěral uctívaný pramínek a rokovali o dalším osudu svých rodin.Už tenkrát bylo pochopitelné, že pohany dlouho nebudou moci zůstat a přitom si byli jisti, že ke křesťanství se přidat nemohou. Co by tomu vůbec řekli jejich bohové?
To byla doba, kdy ke slovu jako obvykle přišel zdejší čaroděj a věštec, jediný z celého hradiště, který uměl rozmlouvat s bohy. Nechal tedy obětovat černou slepici, posadil se na kámen, zavřel oči a snažil se spojit s některým z duchů. Dlouho se nic nedělo, až ostatní napadlo, jestli svoje božstvo něčím nerozzlobili. Už už se chytali odejít, když čaroděj promluvit cizím hlasem: ,,Zítra sem dorazí knížecí vojsko s křesťanským knězem a bude se vás snažit pokřtít.“
Muž otevřel oči, překvapeně se kolem sebe rozhlédl. Vstal z kamene a odkráčel hloučkem zkoprnělých starců ke svému domovu. Někteří z nich se ho pokusili zastavit, ale tu se pramínek zaleskl a vznášela se nad ním čísi sotva patrná postava. Pohybem ruky si je přivolala blíž a s tichou naléhavostí jim začala vysvětlovat, ať se nechají pokřtít, aby se nebáli, že prý se jejich bohové budou jenom jinak jmenovat, ale nic jiného nehrozí. Snad ještě to, že už nebudou muset nic obětovat, protože jeden se za ně obětoval sám.
Jaké bylo překvapení knížecího vojska, když našlo bránu v dřevěné palisádě otevřenou a obyvatelé hradiště se s nimi přátelsky vítali. Něco takového se jim ještě nikde nestalo. Jiní poddaní se urputně bránili a svoje ženy a dcery ukrývali do lesů, jen aby si uchovali víru svých předků. Jediný kněz, který s nimi přijel, nezapomněl na svůj úkol a posvětil pramínek, aby u něho mohl pokřtít další souvěrce. Možná si ani nevšiml postavy vznášející se opodál a zvědavě pozorující jeho počínání."

Ke stažení také na www.ok2bvg.cz/lenka.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ