"Karel Hynek Mácha
Máj

Vrcholné dílo nejen Máchovo, ale obrozenské poezie a českého básnictví vůbec. Poprvé vyšlo 23. dubna 1836 na vlastní náklad tiskaře Jana Spurného v počtu 600 výtisků, kritikou bylo přijato velmi nelibě.
Lyrickoepická báseň, ve které se mísí básnictví, lyrika, epika i drama. Skládá se za 4 zpěvů a 2 intermezz, čímž připomíná hudební skladbu. Dílo je věnováno Hynku Kommovi, ,, mnoho váženému pánu‘‘ .. ,, na důkaz uctivosti‘‘. V úvodu díla je zaražena tzv. dedikační (věnovací) báseň ,,Čechové jsou národ věrný‘‘. Ve srovnání s Májem působí odlišně, ale ve své době patřil ve vlastenecké společnosti tento typ poezie mezi velmi oblíbený.
Máji předcházel ,, Výklad Máje‘‘, který byl určen pro tehdejšího cenzora J. N. Zimmermanna, aby báseň prošla cenzurou. Ve výkladu Mácha zdůraznil, že děj básně nemá být považován za hlavní věc.
Dějištěm je krajina v okolí Doks pod Bezdězem (dnes Máchovo jezero).
Báseň vypráví, že měsíc květen, je měsícem lásky. Autor popisuje lásku prostřednictvím přírody.

Ukázka: Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
(úryvek jsem vybrala, proto, že ho snad každý druhý občan České republiky zná nazpaměť)


Milenci Jarmila a Vilém zahynuli cizí vinou. Jarmilu svedl Vilémův otec, ještě než jí Vilém poznal. Vilém zavraždil svůdce, aniž by tušil, že zabíjí svého otce. Za tento čin je uvězněn a vzpomíná na svůj předešlý život a trpí. Uvažuje o vině a nevině, smyslu života a o životě a smrti. Příští den má být popraven. Jarmila hyne sebevraždou ve vlnách jezera. Intermezzo líčí, jak se záhrobní svět připravuje na popraveného Viléma.
Druhý den se lidé na Vilémovu popravu shlukují. Vilém se modlí a lidé s ním. Loučí se se životem a okolní krásnou přírodou. Vilém vyznává lásku k přírodě a rodné zemi.

Ukázka: Kudy plynete u dlouhém dálné břehu,
i tam, kde svého nalezete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou!-
(úryvek se mi líbil z nepopsatelných důvodů…možná ve mě trošku vyvolává pocit vlastenectví…)


Druhé intermezzo je v klidné krajině, kde se objevují nářky Vilémových druhů. – Vilém je popraven a jeho tělo vpleteno do kola.
Po sedmi letech přichází na místo popravy Viléma poutník ztotožněný s básníkem-vzpomíná se steskem na své mládí. Mácha se nakonec stává třetí a hlavní účastník dramatu. V závěru skladby politoval vedle Jarmily a Viléma i sebe a v konečném výkřiku spojil jména. ,,Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!‘‘ –své jméno uvedl na prvním místě.

Charakteristika: Asi nejnesympatičtější mi byl Hynek. Nelíbilo sem, jak se začal vměšovat do děje, do kterého mu v podstatě nic nebylo. Dělal na mě dojem samolibého nafoukance.
Na druhou stranu se mi líbila oddanost Jarmilina. Ta mi byla nejsympatičtější postavou. Možná taky proto, že se brzy ,,odkrouhla‘‘ J.

Obohacení a poznatky:
Vedle filozofických úvah o smyslu života spočívá význam Máje též v jeho stránce umělecké. Básník hojně pracuje se zvukovou stránkou jazyka, často volí obrazná pojmenování, hru barev, bohatě rozvinuté přívlastky, metafory, personifikaci, využívá kontrast a rytmus. V básni autor dosáhl skutečného jazykového mistrovství.
Snad proto je máj pokládán za základní dílo moderní české poezie."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ