"EPILEPSIE

Lidský mozek se skládá z 10-15 miliard nervových buněk. Tyto buňky jsou vzájemně propojeny velmi složitým způsobem. Při činnosti jednotlivé nervové buňky vznikají nesmírně slabá elektrická napětí a elektrické proudy. Tyto buňky nevstupují většinou do činnosti samy, spontánně, nýbrž jenom na podnět, který přichází buď zvenčí, nebo z některé jiné oblasti mozku. Jenom za mimořádných okolností, např. tehdy, když je přerušeno spojení mozku se zevním prostředím, jsou v činnosti veliké skupiny buněk současně, synchronně a automaticky, tj. bez zevního podnětu. Dochází k tzv. autorytmické synchronizované činnosti velkých buněčných skupin, někdy v celých velkých oblastech mozku. Za normálních okolností je tomu tak např. ve spánku. Za mimořádných, abnormálních okolností vzniká takováto automatická rytmická synchronizovaná činnost v nadměrné intenzitě; postihuje větší nebo menší oblasti mozku. To je vlastní podstata epileptického záchvatu. Napětí nervových buněk v postižené oblasti mozku rytmicky a současně kolísá. Tyto kmity nabývají velké intenzity, činnost buněk je synchronizována v rozsáhlých oblastech.

Termín epilepsie je používán pro onemocnění, která se projevují výskytem opakovaných časově limitovaných příhod – záchvatů, které se objevují buď spontánně, bez provokující příčiny, nebo při podmínkách, které běžně u člověka záchvaty nevyvolávají.

Záchvatů jsou různé druhy, od malých, při kterých dochází jen k nepozornosti, až po velké, které jsou mezi laickou společností asi nejznámější, protože epileptik při nich upadne do bezvědomí, má křeče a celkově je to nepřehlédnutelné a pro mnoho lidí asi i děsivé.

Malý epileptický záchvat:
Malý epileptický záchvat může mít různé projevy, nejčastěji dochází k částečné nebo úplné ztrátě kontaktu s okolím. Postižený může mít nepřítomný pohled, neodpovídat na otázky nebo odpovídat špatně, může opakovat určité zvuky nebo slova, může polykat, stáčet hlavu nebo oči ke straně, může vykonávat některé automatické pohyby, například si uhlazovat oblečení, kroužit tužkou po papíře, může i přecházet, ale zpravidla neupadne. Z chování je zřejmé, že přesně neví, co se s ním v tu chvíli děje.
Během takového malého epileptického záchvatu by neměl být postižený fyzicky omezován. Nepomáhá utěšování, uklidňování či přemlouvání - v naprosté většině případů není možné záchvat takovým způsobem přerušit, naopak postižený může nevědomě negativně zareagovat (např. na svou obranu).
Pomoc během záchvatu by měla spočívat především v ochraně postiženého před nechtěným poraněním. Je vhodné odstranit z jeho blízkosti všechny předměty, které by mohly být nebezpečné (např. ostré, křehké či žhnoucí předměty, jako žehlička, nůž, či sklo). Při záchvatu by neměl být postižený necháván o samotě, ale mělo by se vyčkat do jeho konce, nejlépe až do chvíle, kdy je dotyčný opět při plném vědomí a orientován. To se zjistí jednoduchými otázkami - jako například zeptat se na jeho jméno, dnešní datum či přibližný čas."

xx

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ