"1. Úvod
Veškeré současné statistiky se shodují v tom, že v hospodářsky vyvinutých evropských zemích 15-20% manželství zůstává nedobrovolně bezdětných. Většinou za to "může" nedostatek spermií partnera, někdy tkví příčina ve zdraví ženy. Pomocí asistované reprodukce můžeme toto procento snížit až na 4%. To je jistě velký úspěch, mnoha lidem přinese štěstí, ale zároveň s sebou přináší různá úskalí, problémy a závažné etické otázky. A právě o tom bych se chtěla zmínit podrobněji.
1.1. Odkládané rodičovství
Nemožnost počít dítě je většinou způsobena zdravotními problémy. Zkusme se zamyslet nad dnes jedním velmi častým jevem, který možná přispívá k rostoucímu počtu bezdětných párů. Moderní doba je náročná a každá budoucí maminka musí dobře počítat. Miminko potřebuje čas, péči a určité ekonomické a sociální zázemí. Mladé a ambiciózní ženy však usilují také o seberealizaci, tedy o pracovní kariéru, a nerady se vzdávají ekonomické soběstačnosti. Nejčastěji používaný trik je odklad - teď ne, počkáme dva tři roky. Léta plynou a situace se stále subjektivně nelepší. Pak se ke slovu přihlásí třicítka, žena vidí, jak její vrstevnice vedou děti málem již do školy, a lehce znervózní. Antikoncepce je odložena, manžel se snaží a početí nepřichází. Začínají počítat plodné a neplodné dny, vyhledávají ty dříve vynechávané, a zase nic. Teď přichází ke slovu moderní medicína.
Nemám nic proti plánovanému rodičovství, naopak, ale kdo může vědět, jestli by tyto ženy nebyly ve svých dvaadvaceti normálně plodné? Gynekologové a hlavně farmaceutické firmy nám na svých letáčcích ukazují, že slupnout pilulku je tak jednoduché a přirozené, že si vůbec neuvědomujeme, že přece jen jednáme proti přírodě a upravujeme si její běh tak, jak se to hodí nám.
Asistovaná reprodukce jako jedna z možností, jak pomoci neplodným párům, je velmi moderní metoda. Nejvýraznější rozdíl proti přirozenému oplození je ten, že vznik embrya i manipulace s gametami probíhá mimo tělo matky. Už to není výhradně jen žena, která má právo rozhodovat o osudu embrya ve svém těle. In vitro fertilizace nám přináší mnoho etických, právních i biologických problémů, z nichž některé bych tady chtěla zmínit.

2. Status embrya
2.1. Co je to embryo?
Embryo je několik buněk držících pohromadě, ale i budoucí lidská bytost. Takhle různorodě se dá odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku, odpověď však náleží do oboru medicíny, přírodních věd, filosofie, etiky i práva. V současných diskusích převládají dva názory:
Ontologický personalismus, který z biologického hlediska identifikuje počátek lidského života zcela v souladu s vědeckým poznáním z oboru embryologie a molekulární biologie. Zygota představuje kombinovaný systém skládající se ze dvou subsystémů – spermie a oocytu a jako taková nemůže být redukována na kvantiΘtativní součet těchto subsystémů. Její další vývoj spěje ke vzniku komplexního lidského organismu a proto je třeba tento počínající život chránit.
Empirický funkcionalismus přiznává sice embryu od okamžiku početí lidský status, ale má zato, že není nutné mu přiznat i status osoby. Jedná se "pouze" o lidskou bytost, z níž se osoba možná po čase vyvine. Funkcionalisté přiznávají lidské bytosti status osoby jen na základě určitých funkcí, jako je vnímavost, rozumnost nebo vůle. Jak se potom ale dívat na lidi s mentálním nebo fyzickým handicapem nebo na lidi umírající? Přestávají být osobami a stávají se jen lidskou bytostí?
Každý z nás musí posoudit, který názor je v souladu s lidskou morálkou a důstojností."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ