"„Paní učitelko, kdy bude ta dějepisná soutěž?“ čtvrťačka neodbytně třepala rukou ve vzduchu, dokud ji nevyvolala. Učitelka si ji chvíli nechápavě prohlížela. Nikdy by ji nenapadlo, že se v její třídě najde někdo, kdo by měl o takovou soutěž zájem. „Ale to je jenom pro druhý stupeň. Zeptat se ti můžu, zkusíš si školní kolo a to stačí…“ holčička přikývla. Nebyla nijak nadšená, ale pořád lepší něco, než nic.
O přestávce jí třídní dala propozice. První kolo se mělo konat za týden a tématický okruh byl středověk. Podle pravidel byla soutěž určena především pro žáky 2. stupně ZŠ, zúčastnit se však mohli i mladší, pokud by byli výrazně lepší než jejich spolužáci. Holčička se pohrdavě ušklíbla. Takže to vypadá, jako by si učitelé propozice vůbec nečetli.

  

Věděla, že mezi soutěžícími bude nejmladší a počítala s tím, že se na ni budou dívat s neskrývaným posměchem. Postávala ve třídě pod rodokmenem Přemyslovců a poslouchala skupinku osmaček: ,,Hele, kde zapíchli toho svatého? To byla Mladá Boule, ne?“ Podívala se jejich směrem: ,,Svatý Václav? To sice byla Boleslav, ale dnes Stará. Bylo to 28. září 929, nebo 935, dnes se vědci přiklánějí spíš k roku 935.“ Skupince spadla čelist.
Kousek dál se zastavila jiná soutěžící. Nechtěla, aby to vypadalo, že se chce na něco zeptat, a tak se obrátila na svoji kamarádku, zatímco oči upírala na holčičku:..A ta bula?“ „Zlatá bula sicilská? Tu dostal od císaře Přemysl Otakar I., kterým začal český dědičný královský titul. Později pak uzákonil primogenituru.“ Odpověděla sebejistě. „Primo – co?!“ „Primogenituru, prostě že vládne nejstarší syn.“ Dodala na vysvětlenou, když viděla, že s odborným výrazem nepochodí.
Do třídy vešla učitelka. Holčička ji znala od vidění a věděla o ní, že učí na druhém stupni dějepis. „Vítám vás na dějepisádě. Letos bude soutěžit i žákyně čtvrté třídy, ale bude to jenom na zkoušku. Až vám rozdám odpovědní archy, začnete pracovat. Máte na doplnění odpovědí dvě hodiny.“ Ze skupiny straších holek se ozvalo spokojené oddechnutí. Pochopily, že jejich šance na výhru jsou stejné, jako když se do soutěže hlásily.

  

Čtvrťačka seděla na svém místě a něco si četla. Spolužáky, kteří po sobě házeli mokrou houbou nevnímala. Soustředěně se věnovala textu.
Trhla sebou, když ji z ničeho nic oslovila její kamarádka: ,,Ty seš první! Hustý! Gratuluju!“ Chvíli nechápala, co se děje. V čem měla být první? „Je to na nástěnce!“ Teprve teď jí to došlo: no jasně, dějepisáda! Nechala se kamarádkou odtáhnout k výsledkové listině.
Nevěřila vlastním očím -jediná ze všech zúčastněných měla dostatečný počet bodů k postupu do okresního kola. Ze sborovny se vynořila dějepisářka. Uznale jí poplácala po rameni: ,,Výborně, pojedeš na okresní kolo, ale jenom na zkoušku. Po vyučování se za mnou zastav v kabinetu, pro nové propozice.“ Holčička se spokojeně zasmála.

  

Cesta vlakem byla neskutečně únavná. Sněžilo a zima zalézala pod oblečení. „Nejsi nervózní?“ vyptávala se učitelka starostlivě, než společně vešly do vestibulu školy, kde se soutěž měla konat. Čtvrťačka pokrčila rameny: ,,Vždyť je to jenom na zkoušku!“ Dějepisářka přikývla. Přesně takhle jí to řekla.
Ve škole se na ni všichni dívali nevěřícně. Vždyť na soutěž byla ještě moc malá. Učitelka z kabelky vylovila mnohokrát přeložené propozice. „Ale podle pravidel to nijak nevadí…“ Svá slova dokládala čtením zvýrazněného textu a pořadatelé její nárok pod tíhou argumentů uznali.
Holčička se usadila do lavice a zvědavě si prohlížela soupeře. Měla pocit, že je strčí do kapsy i kdyby se nijak nesnažila. S pokrčením rameny se dala do vyplňování testu. Skončila jako první.
„Takže?“ Seděla u dějepisářky v kabinetu a trpělivě čekala, až učitelka na Internetu najde výsledky okresního kola. „Gratuluju, jsi první. Za dva měsíce pojedeme na krajské kolo.“ Přestože jí podala ruku, neřekla to nijak nadšeně. Spíš s povzdechem, jako by čekala mraky starostí."

Ke stažení na www.ok2bvg.cz/lenka a www.kidsland.cz.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ