"Individuální pohled

To jsme tenkrát někam jeli. Už je celkem jedno kam a proč, ale nutně jsme se potřebovali dostat do knihovny. Mělo tam být jakési infocentrum. Parkoviště na náměstí, kousek odtamtud krytá tržnice s honosným názvem Obchodní centrum, ale knihovna? Vypadalo to, jako by před námi zkrátka utekla, nebo se rozhodla s námi hrát na schovávanou. Prostě nebyla.
Zastavili jsme nějakou starší a ochotnou kolemjdoucí. „Knihovna?“ ujišťovala se po několikáté rozhazujíce rukama do všech stran, jak se snažila znázornit, že hledaný objekt je daleko, vlastně až na druhém konci města. „Ne-é. Skoro až za ním.“ Spokojeně se s námi rozloučila a teď bych řekla, že v očích měla poněkud zlomyslný výraz.
Nastoupili jsme do auta a naposledy zopakovali její indicie k nalezení objektu zájmu: ulice Nádražní, obrovská žlutá budova. Cesta ubíhala za neustálého vyhlížení domu, na nějž by popis seděl. Zvláštní. V tomhle městě byly snad všechny stavby ozdobeny žlutou fasádou. Asi nějaký chyták… Copak to jde zastavovat u každého a ujišťovat se, jestli tady náhodou nesídlí městská knihovna?
Poslední odbočka vlevo, údajně k finančnímu úřadu, a pak až k obzoru pole a pole. Výhled na dozrávající obilí zakrývala cedule oznamující konec obce. „Mají dost divné město, když je finančák mezi zahrádkářskými koloniemi.“ Okomentovala jsem to po jednom pohledu z okénka. „Ale že by tady byla knihovna? To se mi moc nezdá.“ Ozvalo se od volantu. „Proč ne? Tady by to bylo praktické.“ Vraceli jsme se k centru města ulicí plnou vil.
Nikde nic. Až na dům s nápisem Centrum celoživotního vzdělání a s vývěskou VEŘEJNÝ INTERNET v okně. Že by? Tahle budova byla okrovo-bílá a nedalo se o ní říct, že by byla obrovská. Jediný shodný znak – stála v ulici Nádražní.
Nakonec, ono by to znělo logicky, že v knihovně bude veřejný Internet. Proč ne? Rozhodli jsme se vystoupit a ověřit si to na místě. Naše pohledy byly značně pochybovačné. Na dveřích se skutečně skvěl malý nápis Městská knihovna, ale rozhodně nebyla tak rozlehlá, jak nám popisovala ona stařenka…

No jo, rozmazlení Pražáci…"