"Ptakopysk podivný (ptakopyskovití)

Hmotnost: 0,5 – 2,5 kg
Délka: 30 – 60 cm
Rozšíření: potoky, řeky a jezera východní Austrálie a Tasmánie
Potrava: pod vodou loví drobné hmyzí larvy a další bezobratlé

Zvíře složené z mnoha nesourodých částí, takovým dojmem působí na první pohled p. malý tvor se sametovou srstí, menší než průměrná kočka, s blanitýma nohama, kachním zobákem a ocasem podobným bobřímu.

Zařazení do systému:
Kloaka (vývod vs, ts a rs). Název ptakořitní je zavádějící, protože kloaku ptakopyskové zdědili po plazech, ne po ptácích. Spolu s Vačnatci rodí nejméně vyvinutá mláďata. Říká se, že P. jsou nejméně dokonalí savci (jelikož klade vejce). Také se však říká, že jsou „prostě jen zvláštní“, vždyť ptakopysk jako nejvyšší predátor v mnoha australských tocích je zvíře dokonale uzpůsobené podmínkám a je dokonale teplokrevné.
Na zemi žijí od dob dinosaurů.

Zvláštní znaky:
Poikilothermní. Klade vejce jako plaz. Mláďata se živí jako savci mlékem. Nesají ho však ze struků, ptakopysk je nemá, ale lížou ho z prohlubní v kožešině. Plovací blánu má vějířovitě na dlaních (ve vodě se roztáhne, na souši složí). Nemá uši a slyší dobře, oči mají tři víčka.

Zobák: připomíná kachní, ale je úplně jiný. Je pevný a přitom ohebný. Obsahuje hmatové buňky a čidlo, které zaznamená i slabé el. pole kolem drobných živočichů. Zobák je s mozkem spojen miliónem nervů (jako lidské oko a jako hmatová čidla lidí). Říká se „vidí zobákem“. Ptakopysk díky tomuto systému najde potravu i v temných vodách se zavřenýma očima i ušima. Takový systém nemá žádné jiné zvíře planety.

Ocas: Kormidlo a zásoba tuku pro přežití v zimě přpomínající bobří ocas.

Jedová žláza: má je jako jediný savec. Jsou na ostruhách na vnitřní straně zadních nohou a celý život je mají jen samci. Jed může vyvolat prudké bolesti, ale není smrtelný. Účel je nejasný (možná boj o samice, o teritorium – mimochodem, sociální systém není objasněný). Nejvyšší účinnost má jed v době páření. Obranou proti přirozeným nepřátelům (orli, jestřábi, ondatry, velké tresky) není a proti člověku = největší nebezpečí také ne.

Rozmnožování a výchova:
Ptakopyskové žijí většinou osaměle a samice klade obvykle 2 vejce, a to v noře dlouhé až 30 m. Vejce pak přilnou k sobě a samice je zahřívá. Za 10 dní se vylíhnou slepá, holá mláďata, o velikosti 2,5 cm. Po 16 týdnů jsou živena mlékem, po 4 měsících opustí noru.

Tepelná regulace: Ptakopysk musí zvládat teplotní výkyvy na souši od -15° do 40°C, ve vodě od bodu mrazu do 24°C. K udržení tělesné teploty pomáhá jemná hustá srst, zachycující pod vodou izolační vzduchovou vrstvu. (Pro tuto vlastnost byl p. loven, od počátku 20. stol. zakázáno.) Při nízkých teplotách p. nesnižuje tělesnou aktivitu jako plazi, ale velmi rafinovaně rozděluje příliv krve do jednotlivých orgánů (v nouzi preferuje vnitřní orgány, méně krve dostanou zadní nohy, zobák, ocas)."