"I. Obsah díla:

Hlavním hrdinou tohoto válečného románu je mladý student, Pavel Bäumer. On a jeho spolužáci byli přesvědčeni třídním profesorem Kantorkem, aby se dobrovolně přihlásili k vojsku, aby bránili svou vlast. „Kantorek do nás v hodinách tělocviku hučel tak dlouho, až naše třída odpochodovala pod jeho velením jako jeden muž na okresní velitelství a hlásila se dobrovolně.“ Jenže na frontě je realita jiná…
Několik spolužáků bylo přiřazeno ke stejnému rotě pod vedením starého mazáka Stanislava Katzinského, který se dokáže rychle zorientovat na novém místě; na chvíli kamsi odběhne a vrátí se s něčím k snědku, s něčím, o čem by si jinak mohli nechat zdát, neboť vojenská strava není vůbec dobrá.
Román nemá přímý děj, jedná se spíše o zachycení zážitků z fronty hlavní postavou; popisuje hrůzy války, ale i jakési otupění smyslů, kdy vojáci nepomýšlejí na mrtvá těla na bojišti jako na někoho, kdo ještě před chvílí žil, stejně jako oni. Snaží se vůbec neuvažovat o tom, co by bylo, kdyby… - takové myšlení je vstupenkou do hrobu. Řídí se převážně instinktem, který jim řekne, kdy se mají sehnout, aby je nezasáhla střepina („Kdyby se člověk spoléhal na myšlení, už by z něho v tuto chvíli byla hromada roztroušeného masa.“ ). Přesto i oni zažívají chvíle hrůzy, na příklad, když po boji zůstává ležet na zemi několik zraněných koní: „Ještě nikdy jsem neslyšel koně křičet, a je mi to až k nevíře. Žal světa, muka tvorstva, divoká, hrůzná bolest úpí z toho křiku. Jsme bledí. … Jsou to ranění koně. Ale ne všichni. Někteří cválají opodál, hroutí se a běží zase dál. Jeden má roztržené břicho, dlouhé kusy střev z něho visí. Zaplétá se do nich a padá, ale zase se zvedá. … Usedáme a zacpáváme si uši. Ale ten děsný nářek, to sténání a kvílení se nám probíjí do mozku, probíjí se vším. Každý z nás něco snese, ale teď nám vyráží pot. Člověk by vyskočil a dal se na útěk, běžel by, lhostejno kam, jenom aby tenhle křik už neslyšel. A přitom to nejsou lidé, nýbrž jenom koně.“
Během těchto chvílí umírá v nemocnici jeden z nich, František Kemmerich. Pavel slíbil jeho matce, že na něj dá pozor, ale copak to ve válce jde? Jenže je to jen další mrtvý…
Vojáci si také musejí vytrpět své s nadřízeným desátníkem Himmelstossem. Ten jim neustále dělá naschvály, šikanuje je. Proto, když se měli přesunout někam jinam a konečně se dostat pryč od Himmelstosse, počkali si na něho a zbili ho. Jenže po nějaké době je i Himmelstoss přeřazen k nim, protože měl ve své rotě syna vysoce postaveného vojáka, ale nevěděl ho a pěkně ho proháněl. Tentokrát jsou s ním ale zadobře, protože si to u nich Himmelstoss nechce udělat zlé, a navíc dostává místo v kuchyni, odkud jim může vždycky něco přinést."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ