"I. Obsah:
Kniha je rozdělená na dvě části: první je Franny a druhou, obsáhlejší částí je Zooey. Z textu je zřejmé, že se jedná o sestru a bratra.
Franny: V této části knihy se seznamujeme s Franny Glassovou a jejím chování, popř. příčinou jejího zvláštního chování.
Je slunečné sobotní odpoledne a Lane Coutell, přítel Franny Glassové, jde na vlakové nádraží, aby tam vyzvedl svou dívku ; ta má přijet na víkend k němu do Croft Housu, kde Lane studuje. „Když vlak vjížděl do nádraží, Lane si rovněž zapálil a hned na to se, jak to dělá spousta lidí, kterým by se možná měl vydávat peronní lístek až po dlouhé zkušební lhůtě, pokusil vymazat z obličeje jakýkoli výraz, jenž by mohl docela prostě, a možná i hezky vyjádřit, jaké jsou jeho city k přijíždějící osobě.“ Asi za hodinu už spolu seděli v restauraci u Sicklera, která byla považována za nóbl, a konverzovali (nebo spíš Lane konverzoval) o škole a školních úspěších. Franny se snaží být milá, ale nejde jí to. Nakonec si objednají (Franny pouze kuřecí sendvič, prý nemá hlad) a Lane je čím dál víc rozčilenější. Konečně si Franny začne víc všímat, než aby jen mluvil o svých záležitostech a zeptá se Franny na malou zelenou knížku, kterou měla už když vystupovala z vlaku. Franny mu vysvětlí, že se jmenuje „Poutníkova cesta“ a že je to o chlápkovi, který chtěl naučit, jak se neustále modlit a tak se vydal po Rusi, aby se tomu naučil a potkává spoustu lidí a zažívá různá dobrodružství.Nakonec zjistí, že musí opakovat neustále určité seskupení slov, jako to dělají buddhisté. „‘ [autor] neuvádí nikde svoje jméno. Jenom o sobě tvrdí, že je venkovan, je mu třiatřicet roků a že má uschlou paži. A že jeho žena je mrtvá. Odehrává se to celý v devatenáctým století. … Je to zvláštní knížka. Je především náboženská, víš. Asi by se dalo říct, že je svým způsobem strašlivě fanatická, ale svým způsobem zase ne.‘“
Franny se zápalem vykládá Laneovi, o čem kniha je a její poselství. Pomalu se chystají jít už pryč, protože musí ještě stihnout zápas s Yaleovou univerzitou, když se Franny omluví, že musí zase na záchod. Při cestě omdlela. Probudí se až v kanceláři vedoucího, odkud ji Lane odveze Blue Shutters, kde byla Franny ubytovaná. „Když Franny osaměla, zůstala úplně klidně ležet a upírala oči na strop. Po chvíli se jí začaly pohybovat rty. Formulovaly nezvučně jakási slova a opakovaly je a opakovaly.“
Zooey: Druhá část knihy zastíhá Zooeyho Glasse, bratra Franny, jak si ve vaně čte sešlý, čtyři roky starý dopis, který kdysi dostal od Buddyho, nejstaršího žijícího bratra. Dozvídáme se z něj, že Franny a Zooey byli vychováváni svými bratry Buddym a Seymourem (který byl nejstarších s Glassových dětí a který dříve spáchal sebevraždu) v duchu východní filozofie, chránili je od zla západní civilizace: „Věděli jsme, že když se někdo narodí s touhou po vědění, je vyloučeno udržet ho v nevědomosti, a myslím, že jsme vás v hloubi duše ani v nevědomosti udržet nechtěli, jenom nás znervózňovaly, a dokonce děsily statistiky o dětských školometech a akademických ‚gerngrossech‘, z nichž vyrůstají ti vševědové z univerzitních sboroven. Ale mnohem, mnohem závažnější bylo, že Seymour v té době už věřil (a já jsem s ním v tom byl zajedno nebo aspoň do té míry, do jaké jsem chápal, oč jde), že vzdělání zvané i jinak ‚vonělo by stejně libě‘ a možná i liběji, kdyby vůbec nezačínalo touhou po vědění, nýbrž touhou po nevědění, jak to nazývá zen… A tak jsme si mysleli, že by možná nebylo marné před tím světlem, a zároveň před všemi těmi nesčetnými nižšími, módnějšími světelnými efekty – před tím uměním, vědou, klasiky i jazyky – Tebe i Franny ochránit (aspoň pokud to bude v našich silách), dokud nebudete oba s to udělat si aspoň představu bytí, v němž už mysl zná zdroj veškerého světla.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ