"Giovanni Boccaccio - Dekameron

Žánr: italský ranně renesanční novelistický román

Místo: venkovské sídlo u Florencie

a doba děje: období před nákazou morem 1348

Giovanni Boccaccio se narodil roku 1313. Bydlel v Itálii v období renesance, napsal několik básnických skladeb, např. Teseidu, přepracovával antické a středověké skladby a také se jimi inspiroval. V roce 1348 začal psát novely. Jsou to kratší prozaické útvary s překvapivým obratem v závěru, nezabírají dlouhý časový úsek, vystupuje zde omezený počet postav. Tyto novely sloučil a zasadil je do děje tak, že postavy, které v ději vystupují, tyto novely vyprávějí. Toto dílo nazval Dekameron. Zemřel 21. 12. 1375

Hlavní postavy: deset mladých lidí z Florencie, sedm žen a tři muži
Jmenují se: Pampinea, Fiamnetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato a Dioneo.


Stručný obsah:
Dekameron obsahuje sto příběhů vyprávěných pro zábavu a pro zkrácení dlouhé chvíle. Náměty bývají rozličné, nejčastěji milostné. 1. den je vyprávění na volné téma, druhý den o lidech a jejich nehodách, ale s dobrým koncem, třetí den o lidech, kteří dosáhli něčeho svou obratností, čtvrtý den se vypráví o šťastných láskách, pátý den je o milencích a jejich strastech vp;lásce, ale se šťastným koncem, sedmý den vypráví o ženách, které vyzrály nad manželi a tak dále až do desátého dnu.

Hlavní myšlenka díla:
Odraz dvou společenských kulturních epoch a jejich kontroverze. Stále ještě přetrvává scholastický pohled středověku, který je postupně nahrazován novými myšlenkami renesance. Svět je plný optimismu, sebevědomí člověka, který se spoléhá jen sám na sebe a žije podle pozemských zákonitostí. Projevuje se racionalismus, laicizace, výsměch pokrytectví a pověrčivosti

Ukázka- Den sedmý, příběh čtvrtý
Tofano jedné noci zavře dveře manželce, jež mešká venku, a ta, když se po prosbách nemůže dostat domů, předstírá, že skočila do studny, kam hodí balvan. Tofano vyjde z domu, běží ke studni, žena zatím vklouzne do domu, zamkne zevnitř
V Arezzu žil kdysi boháč, který se jmenoval Tofano. Tomu byla dána za manželku překrásná žena, jež slula monno Ghita, a on na ni neprodleně začal žárlit, aniž věděl proč. Paní to postřehla, a jsouc tím rozhořčena, častokrát se poptávala po důvodu jeho nesmírné žárlivosti, když pak jí choť neuměl naznačit ani jeden, kromě nějakých všeobecných a falešných příčin, napadlo paní, že ho nechá umřít na chorobu, které se tak bezdůvodně bál.
Zpozorovala, že se jí chce zalíbit jakýsi mladík – podle jejího úsudku výborný –, i jala se s ním tajně dorozumívat, a když pak věci mezi ním a jí tak pokročily, že nechybělo než proměnit slova ve skutek, začala paní přemýšlet, kudy na to. A protože už dávno seznala, že mezi manželovy zlozvyky patří záliba v pití, začala mu pití nejenom doporučovat, ale zchytrale ho k tomu ještě vybízela. Navykla ho tak pít, že skoro po každé – kdy se jí zachtělo – manžel pil, až se opil, a ona – když viděla, že je hodně zpitý –, ho uložila ke spánku. Tak se setkala se svým milencem poprvé, v čemž později bezpečně pokračovala."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ