"Jan DRDA (1915-1970) - NĚMÁ BARIKÁDA

Období děje: válečné období, heydrichiáda, pražské Květnové povstání
Postavy : mají jednoznačně příznakové rysy – buď jsou lidé dobří nebo zlí; přímí účastníci Květnové povstání – obyčejní lidé
Děj
11 povídek - spontánní obraz války, boje proti fašismu, boje na barikádách v posledních dnech války a osvobození Prahy
příběhy o hrdinství prostých lidí, obrazy ze života

Povídky :
VČELAŘ- Pan řídící Havlík ukrývá ve svém domě tři telegrafisty. Jejich vysílací stanice byla skryta ve včelíně. Ve chvíli, kdy do vesnice vtrhli Němci, telegrafisti od pana Havlíka odešli. Jenže byli spatřeni. Němci u pana Havlíka objeví anténu. Ve vzteku, že jim nic nechce říci, strhnou včelín, ale jsou včelami vyhnáni. V nepříčetnosti vraždí pana řídícího a ten ještě stačil zachránit královnu.
PADLÝ BEZE JMÉNA- Jakimčuk Hryhoryj projde válkou a po zatčení SS jede vlakem s ostatními zajatci, ale neví kam. Během dlouhých dní a nocí všichni jeho spolucestující zemřou. Na jedné zastávce mu někdo pomůže z vlaku a Hryhoryj se ukrývá v malé loďce u přístavu. Jakýsi muž si ho všimne a nosí mu jídlo. Když Hryhoryj zaslechne ve městě výstřely, vyřítí se do ulic. Ač neví, kde je, sebere jednomu mrtvému pušku a pomáhá lidem hnát Frice městem. V útoku je však zastřelen. Dnes je v Praze na místě, kde zemřel tabulka: „Na tomto místě padl 5.května Neznámý Železničář.“
HLÍDAČ DYNAMITU- František Milec tajně krade ve skladišti trhavinu a spolu s dalšími 6ti havíři vyhazují do vzduchu německé vlaky. Gestapo se dostalo na stopu. Milec stačí utéct domů a se ženou ukrýt dynamit do hrnce pod prádlo. Němci oba manžele zběsile bijí a Bětuška postaví hrnec na kamna. Výbuch všechny zahubí.
VYŠŠÍ PRINCIP- je přezdívka jednoho profesora venkovského gymnázia. Jednou zatkne gestapo tři jeho žáky: Havelku, Moučku a Ryšánka za to, že schvalovali atentát na říšského protektora a popravilo je. Profesor má ve třídě uvést věci na pravou míru. Místo odsouzení řekne:“Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem.“ Tím se vydává do možného nebezpečí udání, ale v očích studentů se stává hrdinou.
TŘETÍ FRONTA- Sláva Mach poznal frontu v šestatřicátém ve Španělsku, ta druhá padla bez výstřelu v devětatřicátém na prahu okupace. Teď byl v Praze a chystal se za kamarády do Jugoslávie. Před odjezdem ho však zastihla revoluce. Zde Sláva našel svou třetí frontu. Umírá v první řadě vzbouřeneckého davu proti ozbrojené jednotce SS, ale s nadějí v srdci-Němci neprojdou.
VESNICKÁ HISTORIE- V této povídce zachytil autor nenávist proti zrádcům. Chalupník Joudal udal Bernátovy za přechovávání válečného uprchlíka. Po jejich popravě se ujal jejich usedlosti. Tajným soudem za tento „zločin“ se ustavili starosta, štábní Kudrna a četník Souček a odsoudili ho k smrti. Jednou v podvečer (asi po roce od udání) mu oznámili rozsudek. Vystrašený Joudal sjíždí na kole z kopce, dostává smyk a v pádu se smrtelně zraní. Ráno pečlivě obhlížejí místo tragédie, rozbité kolo svědčí o tom, že šlo o obvyklou zimní nehodu. - Po natažené šňůře od patníku k patníku není ani stopy.
NENÁVIST- Na střelnici Lojza pěkně přestřílel Němce a ještě pronesl něco nepěkného na jejich adresu. Tu ho ale sledoval malý človíček, ale nebyl to „fízl“, ale účetní Babánek. Chtěl naučit střílet. L. Mrázek ho tedy na sportovních střelnicích zdokonaloval. Příležitost dostává v květnu. Na stropě převržené tramvaje je před p. Babánkem nakresleno patnáct čárek.- Byl to nejlepší střelec. Byla to odplata Němcům za smrt jeho zastřeleného syna, ale „15.000 by jich bylo málo.“
PANCÉŘOVÁ PĚST- Sedmnáctiletý Pepík Hošek se dostává s houfem bojechtivých Pražanů k ukořistěným zbraním a zalehne mezi obránce barikády. Najíždějící německé tanky mají zastavit tři střelci z pancéřových pěstí. Prvnímu selže zbraň a je zastřelen, Druhý nezkušený odpaluje opřený o zeď a je roztrhán, třetím střelcem je Pepík. Dodal si odvahy a stiskl spoušť. Chvíli nevěděl, co se děje, ale už mu všichni gratulují - tank byl rozbit.
ZÁKEŘNÍK- V jarním slunci zastřelil kulometník na ulici malou Helenku a Vlastičce urazil ruku. Muži prohledali celý blok, ale nikde nikdo. Někde tu ale přece musí být. Tu se jeden ozve, že neprohledal byt jedné stařenky naproti. Najdou u ní jejího syna, mladého Němce Waltera. Ona se musí podívat z okna ven, ale vypadla. Waltera odvedli ven a nechali ho „nažrat“ české země. Pak ho předali k potrestání partyzánům.
AŽ VSTANOU MRTVÍ- Kamion německých vojáků ujíždí z fronty. Jede českou zemí nazdařbůh tam, kde tuší Bavorsko. Krajinu však nepoznávají. V tom však Willy Obermayer pozná kus Čech, kde dříve sloužil. Před očima mu vyvstanou vzpomínky. Jak celou vesnici vehnali do lomu a postříleli, domy spálili. V tom se vedle něj zaryla kulka. On ví, co se děje -mrtví vstávají. Leknutím zemřel. O den později se pak v novinách psalo: Tam, kde stála česká vesnice vyhlazená fašisty, se v lomu schovali partyzáni a náhlým přepadem zničili kamion německých vojáků, prchajících z fronty.
NĚMÁ BARIKÁDA- Na mostě vyrostly 3 barikády. Během odpoledne ta první zastavila jeden německý tank, ale večer vyhořela. Teď na druhé barikádě hlídali neproniknutelnou tmu. Brzy ráno přišli pro pomoc,protože na břeh se chystali vylodit němečtí vojáci. Zůstali tedy jen Franta Kroupa, Nederland a pan Brůček, čekající na svou šanci. Na březích se už bojovalo. Další ráno si Němci mysleli, že je druhá barikáda už prázdná, že na mostě už nikdo není. Nikdo po nich také nestřílel. Bezstarostně se vydávají na volné prostranství, k Němé barikádě, Mrtvé barikádě. Krok za krokem se s úsměvem blíží. Vše je však jen lest. Ratatatatata. Smrt šmahem všechno podtíná."