""Když člověk nic nežádá, je ze všeho dárek."
V této knize Erich Maria Remarque ukazuje kruté nacistické Německo a drsnou realitu druhé světové války.
Je to příběh Ernsta Graebera, vojáka, který bojuje na frontě v Rusku a už dva roky marně čeká na vytouženou dovolenou. Když už to vypadá, že žádné dovolené nebudou, Ernst ji dostane. Nedočkavý a natěšený přijede do svého rodného města Werdenu, kde ho čeká velký šok. Místo starého města, jaké si pamatoval z dětství, vidí jen trosky, rumiště a prach. Celé ulice s bloky domů zmizely z povrchu země a z domu, kde bydleli jeho rodiče, zůstala jen sutina. Ačkoli byl ostřílený voják, který už viděl plno válečných hrůz, doma, v Německu, to ním hluboce otřáslo. Jeho dovolená tedy začíná hledáním rodičů, po kterých jakoby se slehla zem stejně jako po stovkách dalších. Při pátrání potká dívku Alžbětu, starou známou ze školy. Začnou se scházet, postupně poznávat a během krátkých necelých tří týdnů se do sebe zamilují a vezmou se. Jejich začínající láska a zajímavé filozofické názory se prolínají s leteckými nálety neustále bombardujícími město a mrtvými od dětí po starce. Ernst si tady uvědomí, že bojuje za špatnou věc, že válka a vraždění je nesmyslné, ale nemůže nic dělat - zastřelili by ho. Jeho dovolená se ale nezadržitelně chýlí ke konci. Poslední společnou noc se ho Alžběta zeptá, jestli je smutný.
"Jsem smutný. Jsem tak smutný, že se mi zdá, že zítra umřu, když tě opustím," odpovídá, "ale když pak přemýšlím, co by se muselo stát, abych nebyl smutný, najdu jen jedno, totiž že bych tě nebyl potkal. Pak bych nebyl smutný, nýbrž jen prázdný a lhostejně bych zas odjel. A když si to pomyslím, pak smutek už není smutek. Je to černé štěstí. Obrácená strana štěstí."
Vrátí se na frontu, kde zuří boj v plném proudu. Rusové prolamují německou hranici a téměř všichni jeho staří kamarádi z roty jsou mrtví. Také Ernst umírá, když zastřelí tyranského nacistu Steinbrennera a osvobodí zajaté Rusy, kteří se mu odvděčí kulkou do čela. Není to zlovolná náhoda ani sentimentální gesto, umírá-li Ernst právě ve chvíli, kdy nabyl schopnosti žít nový život. Jeho smrt je sama o sobě nesmyslná - tak jako smrt stovek tisíc jiných lidí a celá válka. Válka není pohádka, v níž všichni zlí zemřou a všichni hodní jsou zachráněni. Smrt si v ní nevybírá jen spravedlivou daň na těch, kdo na svůj vrub prolili nevinnou krev. Vraždění, ničení, smrt, krutost, strach a žal, to je válka. A to Erich Maria Remarque ve svém románu dokonale popsal."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ