"Kniha italského spisovatele Umberta Eca nás zavádí do čtrnáctého století do blíže neurčeného benediktýnského opatství situovaného poblíž moře kdesi v Toskánsku.
Příběh je líčen v ich-formě, přičemž vypravěčem je stařec Adso z Melku. Adso přijíždí do opatství, aby zde zdokumentoval setkání císaře a papeže. Toto setkání papeže a císaře má proběhnout v době papežského schizmatu, tedy v době, kdy se papež přesouvá do "krásné Francie", do Avignonu a Řím nazývá "městem zřícenin". Adso přijízdí do toskánského opatství s františkánem Vilémem z Baskervillu. Setkání představitelů světské a církevní moci by se s největší pravděpodobností uskutečnilo, nebýt podezřelých úmrtí v opatství.
Ecův román je mimo jiné i pokusem dešifrovat kulturu na přelomu 13. a 14. století. Vystihuje dobu velkých ideologických a filosofických sporů, které předznamenaly konec středověku a které vyústily v rozumově orientovanou kulturu renesance. Jméno růže v sobě spojuje mnoho filosofických pohledů na víru, neomezuje se pouze na oficiální teologii, snažící se spojit církevního otce s Aristotelem. V opatství se objevuje mnoho postav, vykládajících si víru různě, emotivně, někdy až mysticky.
Filosofie zabírá opravdu velkou část tohoto díla. Celým dílem se prolínají různé výklady bible a odchylky od ní (hereze), které téměř zákonitě vedou ke sporům. Příkladem budiž spor, zda se Jezíš Kristus smál a zda je smích hříchem. Hereze v příběhu doznívá skrze fra Dolcina a jím vyvolaného povstání. Toto povstání je příkladem blouznivých snah o dokonalejší život a nespokojenosti se sociálním životem. Povstání fra Dolcina představuje vrchol středověkých selských povstání a v mnoha ohledech připomíná husitství. Ačkoli mělo pouze lokální charakter, vyděsilo jak světské, tak církevní mocnosti.
V románu se střetává vrcholná scholastika (hlavně po stránce ortodoxní teologie) s opozičními myšlenkovými proudy, které neignorují přírodovědná bádání a které odmítají slepou závislost na Aristotelově učení. Těmto proudům Eco v příběhu straní. V románu je věnována pozornost i myšlení arabského světa, jelikož středověký materialismus má své kořeny právě v arabské filosofii."