"V roce 1984, kdy začíná děj románu, je hlavnímu hrdinovi Edygeji Žangeldinovi již přes šedesát let. Většinu svého života strávil na železniční stanici Boranly-Bouřná. Když jeho starý přítel Kazangap jedné noci zemře, zůstane právě na něm úkol uspořádat vše kolem jeho pohřbu. On a Kazangap byli poslední ze staré generace uchovávající zvyky předků. Ti mladí, jak sám Edygej říká, už ani nedokáží promluvit nad hrobem, neumí se modlit k bohu, nemají úctu ke smrti. Edygej rozhodne, že jediné pravé místo, kde mohou nebožtíka pohřbít, je legendami opředené pohřebiště Ana-Bejit.
Edygej utrpěl na frontě zranění od granátu. Jako mrzák se pak toulal se svou ženou Ukubalou. Až jednoho dne se setkali s Kazangapem, který jim nabídl práci dělníků na zapadlé železniční staničce Boranly-Bouřná v pusté stepi. Tam Edygej nalezl své ztracené zdraví a později i domov.
Jednoho roku přijede na stanici Abutali Kuttybajev se svou manželkou Zaripou a syny Daulem a Ernekem. Edygej se s Abutalim spřátelí a těžce nese pohled, jak on i jeho žena trpí v místních krutých podmínkách. Jednoho dne přijede na stanici skupina mužů vedená Tansykbajevem. Abutali je obviněn z protistátní činnosti (píše totiž vzpomínky) a zatčen.
Pro Zaripu, její děti a Edygeje začíná kruté období. Edygej vidí jak se trápí, ale nemůže jim pomoci a tím zas nevýslovně trpí on. Po nějakém čase dorazí zpráva, že Abutali zemřel. Zaripa se to rozhodne před dětmi zatajit a její přání respektují i ostatní obyvatelé stanice. Jednoho dne se Edygej podřekne a Zaripa pochopí, že ji tajně miluje. Od té doby se mu snaží vyhýbat. Jednoho dne, kdy je Edygej pryč, odjede s dětmi neznámo kam. Až po čase Edygej pochopí, že se odhodlala rozetnout neřešitelný a nepřípustný vztah.
Pohřební průvod z ničeho nic narazí na ostnatý drát - nevědomky přišli k zakázané zóně kolem Sary-Ozekského kosmodromu. Přes veškeré jejich úsilí jim místní velitel Tansykbajev nepovolí přístup k pohřebišti. Edygej je zdrcen zprávou, že má být Ana-Bejit zničen kvůli plánované výstavbě.
Nedokáže pochopit, proč má kvůli nějakému plánu být zničen symbol historie a tradice celé oblasti. Kazangapa nakonec přes protesty jeho syna pohřbí u hřebenu Malakumdyčap.
Velice pomalu a zvolna plyne současnost a do ní jsou poměrně systematicky přidávány vzpomínky. V knize je však ještě jedna linie."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ