"„Božskou“ jí nazvali až Dantovi obdivovatelé, mezi prvními G.Boccaccio . „Komedií“ jí nazval sám Dante a neznamená to, že by jsme se u ní nějak zvlášť nasmáli, i když Dantovi snad smysl pro humor tak docela nechybí. Jde o název žánru, kdy tragický, hrozivý začátek vyústí ve šťastný konec. Tak byl pojímán středověkými poetikami. Též tak byla nazývána mystéria o Kristově Vykoupení, hraná v kostelech o Velikonocích. Však Božská komedie je taky příběhem vykoupení, vykoupení jediného člověka – Danta Alighieriho. On je jednou z hlavních postav:
„V čase kdy život je v polou své pouti,
jsem zabloudil, kolem byl temný les,
já z pravé cesty zabředl v houšť proutí.“
Tato úvodní tercina otevírá báseň: básníkovi je třicet a bloudí. Bloudí v hustém lese, je pronásledován pardálem, lvem a vlčicí, šelmami hříchů, které páchá, a sice smyslností, pýchou a lakotou; téměř ho zaženou do propasti, do zkázy:
„Když jsem však padal, tu on zjevil se mi,
ve chvíli, kdy jsem klesal do hlubin.“
Takto dramaticky líčí Dante příchod Vergilia, jiného básníka – z doby císaře Augusta, která už je ovšem přes třináct staletí mrtev. Sděluje mu, že ho na Boží popud posílá Dantem nešťastně milovaná už zesnulá dívka Beatrice, že je v nebi a tam za ní má přijít, ale až poté, co ho Vergilius provede celou božskou říší mrtvých: peklem, očistcem a rájem.
Dantovi nezbývá než souhlasit a následuje Vergilia, vstupují do pekla branou, nad níž Danta vyděsí nápis: „zanechte naděje, kdo vstupujete.“ Jsou převezeni Cháronem přes řeku Acheron a ocitají se v prvém kruhu pekelném. Peklo, stejně jako ostatní části zásvětí, má tři krát tři okruhy - v pekle spíše žleby - v nichž trpí hříšné duše; v očistci to jsou terasy, kde jsou očišťovány, v ráji nebeské sféry.
Prvním kruhem pekla je Limbus. Zde žijí bez naděje na spásu stíny lidí sice ušlechtilých, ctnostných, leč nekřtěných, nepoznali vykoupení skrze Ježíše Krista, Prozřetelnost jim tedy odepřela spásu. Jsou zde vedle sebe významní básníci a filosofové starověku – Homér, Aristoteles, též Vergilius tu „žije“; Dante se málem rozbrečí. Také postavy antické mytologie tu nechybí, stejně i v dalších částech Komedie, a jsou souzeny podle stejných měřítek jako historičtí lidé. Třeba říci, že podle měřítek křesťanské morálky, ale výhradně Dantem užité. Ve všech částech Komedie jsou zástupy lidí, které Dante buď sám poznal, anebo je znal z historie. Ke všem má stejný vášnivý a soudící vztah. Na spoustě z nich uplatní svou obrazotvornost, aby je krutě týral, zlomyslně je zkoušel. Pravé peklo začíná až šestým kruhem, kde se básníci přes močál Styx dostávají k městu Dis (to je název pána podsvětí v mytologii antického Říma; 2. pád: Dita). Do té doby je to legrace, třebaže trošku krutá. Jsou tu např. lakomci, marnotratníci; ti proti sobě na věky budou valit těžké kameny. Ti, co hřešili obžerstvím jsou týráni smrdutým deštěm, válejí se ve výkalech a občas je stáhne z kůže Kerberos."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ