"Martin Kovanda, starosta v Hradišti u Písku, si vzal za čeledína selského synka ze Semic, Jana Cimburu, který se po sedmileté vojenské službě právě vrátil z Itálie. Byl to muž silné postavy a velkých nohou, pracoval sice pomalu, ale svou pílí a svědomitostí se vyznamenával. Nechodil do hospody, a když ho jednou Kovanda donutil k tomu, aby si přišel zatančit, vyvedli mu hoši šibalství, které ho urazilo. Ukázal jim svou sílu a od té doby měl pokoj. O tom, jaký byl silák, se povídalo v celém kraji. Jednou mu zapadli po břicho koně v rozbředlé louce i s nákladem; chytil koně za zadek a vyzdvihl ho z bláta, pomohl mu i za předního nohy a potom vyprostil i druhého. Jindy vezli úrodu k sousedovi, vůz se zadkem zachytil o sloup vrat a čeledín třískal koně, aby je dostal do dvora. V tu se tam objevil Cimbura, uchopil zadek vozu, zdvihl jej a postavil vůz na cestu. Jednou vezl z Písku do Prahy guberniálního radu Františka Karla Miltnera; vyjeli dost pozdě a za tmy dojížděli do hlubokých lesů před Dobíší. Tam je chtěli přepadnout lupiči, ale Cimbura je zahnal a tryskem ujel. Kovanda mu po nějakém roce radil, aby si zařídil v Písku formanství, ale Cimbura chtěl být sedlákem. V sousedství onemocněl sedlák Piksa, ženatý otec tří dětí. Piksa vzkázal pro Cimburu a požádal ho, aby byl poručníkem jeho dětí. Zemřel krátce nato a Cimbura, když viděl, jak Piksovo hospodářství upadá, oženil se s Marjánkou. Ke svatbě mu přinesl Kovanda patnáct set zlatých, které si u něho vydělal, a bratr mu přinesl stejnou sumu, jakou činil jeho podíl po otci. Cimbura poctivě hospodařil. Brzy se mu narodila dvojčata - Martin a Václav; hoši prospívali, rostli a měli se k světu. Jednou šli s Verunkou, nevlastní sestřičkou, do lesa na jahody; přiběhl za nimi pes a nedal se odehnat. Cimbura pracoval na louce. Zahlédl, že hoří les, vypřáhne koníka - hřebce Běláčka a vjede do hořícího lesa, uslyší štěkajícího psa a zachrání děti. Sousedé žasnou, čeho se odvážil. Vašíček Cimburovi zemřel, zanedlouho se narodila dceruška Marjánka. Cimbura svou pílí povznesl hospodářství a čisté je odevzdal Františkovi, který se oženil s Rozárkou Roučkovou ze mlýna. Jan šel sloužit do píseckého pivovaru, pobyl tam nějakou dobu a přiženil se do hospody u Srnků; Verunka si vzala domácího synka Štěrbu, Mariana se po letech provdala za Kotrcha do Stříleže. Jako rozšafný muž vzbudil Cimbura pozornost knížete Švarcenberka. Stalose tak na schůzi v Písku, na níž se jednalo o zřízení rolnické školy; kníže navštívil a s ním i kněžn Cimburu navštívili a podivili se jeho chovu dobytka i koní; chtěli od něho koupit hříbě. Cimbura jim je daroval a dostal za ně býčka s jalovičkou. Cimbura pečoval i o celou obec - vysázel stromy okolo silnice a řadě lidí pomohl z nouze. Byl dědečkem několika vnoučat a rád si s nimi hrával, když nemohl již pracovat na lukách a polích. Přišly děti z celé vsi a dědeček je učil dělat píšťalky, stavět hráze a vyřezávat koníky a vozy. Zemřel v požehnaném věku 88 let."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ