"V Postřekově v chudé chalupě hospodařila vdova Konopka se svým synem Hadanem. Po její smrti se Hadan oženil s Barkou, děvečkou u sedláka Matouše. Oba byli pracovití a skromní. Měli jen jediné přání: mít v chudém hospodářství krávu. Aby si ji mohli koupit, vydali se z jara s partou zedníka Pastušáka na práci do Bavor. V Mnichově je přijal stavitel ke stavbě domů. Práce byla vysilující a těžko si na ni zvykali, posilovala je ale myšlenka, že si vydělají na kravičku. Na ulici se jednou seznámili s mladým českým malířem Pavlíkem, který je pak prováděl Mnichovem. Jim se ale velkoměstský ruch nelíbil a stále s touhou vzpomínali na rodné Chodsko. Nejvíce je Pavlík potěšil, když jim hrál a zpíval české písničky. Mladému malíři se líbila jejich prostá, nezkažená mysl a slíbil, že je v Postřekově navštíví. Když si Hadam s Barkou uspořili dvě stě marek, nečekali ani na ostatní dělníky a sami pospíchali do rodného kraje, po němž tolik toužili. Bylo to na počátku září a v zimě se jim narodila dceruška. K štěstí jim chyběla už jen kravička a i té se jim na jaře konečně dostalo. Vydali se pro ni do Kdýně na výroční trh, ale koupili ji již na cestě od Hojdových z Újezda. Nelitovali, že stála celou stovku - byla to velmi pěkná kravička a oba z ní měli radost. Avšak o Velikonocích kravička náhle onemocněla a přes veškerou jejich snahu pošla. Právě v té době je přišel do Postřekova navštívit malíř Pavlík. Když od sousedů uslyšel, jaké neštěstí se jim přihodilo, raději odešel. Za rok se objevil na malířské výstavě v Mnichově zajímavý Pavlíkův obraz: na chudém dvorku kolem pošlé krávy bezmocně stojí vesničané a nad ní pláčí dva chudí lidé. Obraz nesl název "Pro kravičku" a byl na prodej za zvláštní cenu: kupec musel do Postřekova ke Konopům dopravit živou, pěknou kravičku. Již za týden se na obraze objevil štítek "Zaprodáno"."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ