"Své nejvýznamnější dílo, Cirkus Humberto, napsal Eduard Bass v roce 1941. Za okupace dosáhla jeho beletristická tvorba svého vrcholu.
Cirkus Humberto je vlastně rozsáhlá románová kronika, která líčí osudy různých příslušníků cirkusového rodu od 60. let 19. století do 1. čtvrtiny století dvacátého.
Hlavní osou příběhu je vylíčení životního osudu Václava Karase. Pocházel z malé vesničky v Jižních Čechách, nakonec se ale spolu se svým otcem, zedníkem, který často odcházel za prací do Hamburku, zakotví u cirkusu Humberto, kde otec pracuje jako „tenťák“, dělník, který pomáhá při stavění a skládání cirkusového stanu. Později tatínek získá vyšší postavení, když začne hrát v cirkusové kapele.
Na výchovu malého Vaška má velký vliv skupina českých vlastenců, především malina, Kerholec a Bureš. Vašek prožívá své dětství a dospívání doslova mezi zvířaty a manéží, putuje spolu s cirkusem po různých městech Evropy. Nakonec se stane úspěšným krasojezdcem i krotitelem a získá i lásku Helenky, dcery ředitele cirkusu Berwitze. Jako ředitel cirkusu obětuje manéži vše a zažívá chvíle největší slávy i posupného úpadku.
Vždy je třeba se dívat na historické souvislosti. Největší problémy má cirkus samozřejmě během celosvětové hospodářské krize, kdy je nucen polorozpadlý cirkus prodat. Stane se z něj ředitel pražského varieté, přestože z něj udělá nejúspěšnější podnik tohoto druhu v Evropě, cítí stále vinu za opuštění původního cirkusu. Navíc těžce snáší nezájem svého syna Petra Antonína, který se nenarodil pro cirkusovou práci. Zadostiučení se mu dostane teprve díky jeho vnučce Lidce, která ponese dál jméno Humberto jako úspěšná tanečnice.
Nejvýznamnější přínos této knihy stojí především v její formě. Například je zajímavé podívat se na výrazy, které autor používá. Dojem naprosté dokumentárnosti a autenticity vyvolává užití slov z cirkusového slangu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ